
Město Zruč nad Sázavou se nachází ve Středočeském kraji v okrese Kutná Hora nedaleko dálnice D1 severně od vodní nádrže Švihov. Město má mnoho památek. Nejvýraznější z nich je zdejší zámek se zahradou a pozůstatky opevnění bývalého hradu, k nimž patří i nedávno zrekonstruovaná tzv. kolowratská věž. Vedle zámku stojí starobylý gotický kostel Povýšení svatého Kříže s farou. Dalšími památkami města jsou například kaple svatého Josefa, pohřební kaple a kostnice. Za zmínku stojí také zručský dvůr přiléhající k zámecké zahradě nebo muzeum obuvi a muzeum panenek.
První písemná zmínka o něm pochází z roku 1334, kdy je již uváděn jako farní. Stejně jako město i kostel postihlo za dobu jeho existence mnoho pohrom, které zničily většinu původní stavby, z níž se dochovaly pouze části obvodového zdiva lodě a zřejmě i věže. Ta byla původně vyšší a tvořila významnou dominantu města. Z období gotiky se dochoval lomený oblouk, původně vchod, jenž se dnes nachází uvnitř kaple Božího hrobu. V období husitských válek se majitelé Zruče přidali na stranu husitů a podle toho si také dosazovali své duchovní správce. Někdy ve druhé polovině 15. nebo v průběhu 16. století kostel i fara zpustly. K obnově farnosti a změně poměrů došlo až po bitvě na Bílé hoře, tedy po roce 1620. Vzhledem k nedostatku duchovních a války trvalo ještě třicet let, než byl ve Zruči ustanoven nový farář. V průběhu války duchovní správě vypomáhali jezuité z Kutné Hory. Od roku 1654 již má farnost svého kněze. Někdy během 17. nebo 18. století byly ke kostelu přistavěny kaple a sakristie. V roce 1781 zasáhl Zruč požár, jenž zachvátil i faru a kostel. Plameny zničily veškeré vybavení kostela a propadl se strop lodi. Zničen byl i archiv a proto jsou informace o historii města i kostela velice sporé. Následně byl kostel obnoven a rozšířen. Postupně byl vybaven rokokovými oltáři a ostatním vybavením. V roce 1831 byly pořízeny varhany od varhanáře Waltera, které zde byly až do roku 1892, kdy je nahradil romantický nástroj od firmy Em. Š. Petr z Prahy. V letech 1896-1930 byl farářem P. Peměkl, který se zasloužil o zvelebení farního kostela. Za svého působení nechal kostel vymalovat. V roce 1913 byl hlavní vchod rozšířen a opatřen pseudorománským portálem. V té době byla pořízena nová zpovědnice a opraveny oltáře. Roku 1914 byla odstraněna původní kazatelna z roku 1806 a byla nahrazena novou pseudobarokní od řezbáře Jana Nováka. V roce 1914 kostel získal 4 nová velká okna do chrámové lodi a 2 menší do kaple sv. Jana. V roce 1916 byly zabaveny 3 zvony a použity na válečné účely. V meziválečném období kostel postupně dostal tři zvony, z nichž dva zabavila německá správa v době 2. světové války. Po skončení války proběhly v kostele nepříliš vhodné úpravy. Další úpravy proběhly v letech 1970-1974. Od roku 1999 probíhá obnova kostela a mobiliáře..