
Červená Řečice (tento název je poprvé doložen v roce 1558), dříve jen Řečice (1279–90), ve 14. století Řečice Větší, Biskupova Řečice leží v kraji Vysočina, na silnici spojující Pelhřimov s Vlašimí. Vedle dvou gotických kostelů je nejvýznamnější památkou gotický hrad, přestavěný na renesanční zámek.
Za pozůstatek tohoto opevnění je považována vysoka zeď na jižním okraji kostelního areálu. Protože tehdejší vodní hrad (dnes zámek) Červená Řečice v té době patřil pražským biskupům, kostel hostil mnoho význačných církevních hodnostářů. V roce 1392 například na Řečici pobýval tehdejší generální vikář arcibiskupa Jana z Jenštejna – pozdější sv. Jan Nepomucký. Do husitských válek byla Řečice sídlem děkanství. Po roce 1420 připadlo panství stoupencům učení Jana Husa. Kostel až do roku 1619 spravovali utrakvističtí kněží. Poslední z nich byl Jan Jakobides z Benešova. Po roce 1619 spravovali kostel opět katoličtí kněží a od roku 1623 patřila Řečice opět pražskému arcibiskupství. Na konci 17. století se kostel stává znovu děkanským chrámem. 11. září 1732 kostel spolu s farou, radnicí, školou a dalšími 20 usedlostmi vyhořel. Obnoven byl v roce 1734, kdy získal současnou podobu. Z gotické podoby se dochoval presbytář a sanktuárium ve zdi na levé straně oltáře. Z vnitřní výzdoby je nejstarší křtitelnice z roku 1549. Hlavní oltář pochází z dílen pelhřimovského chrámového družstva. Je dílem akad. malíře Ondráčka a pochází až z roku 1948..