
Při toku Želivky, severně pod areálem kláštera. Při bývalém náhonu (který je vyplněn zásypem, v němž je uloženo kanalizační portubí). Mezi mlýnem a tokem Želivky je v nivě nevelký chovný rybník. Areál je volně přístupný ze silnice, která podél severní strany klášterního areálu směřuje ke hřbitovu a obytné zástavbě východně od kláštera. Interiér stavby není přístupný.
Opadávající omítky odhalují pozůstatky zjevně barokních omítek, na nichž bylo plastické omítkové členění (kvádrová armatura nároží a kordónová římsa) provedeno snad koncem 18. nebo na počátku 19. století. Na stavbě jsou patrné četné stopy dílčích úprav (zazděné otvory, jiné zase dodatečně zřízené či upravené) – většina pozorování je bohužel umožněna hanebně zanedbaným staveb hodnotné památky. Před západní průčelí vystupuje "portikus", na němž byla malá plošina před vstupem do patra, k níž směřovalo schodiště z jižní strany. Plošina leží na valené klenbičce předsíňky vstupu do přízemí; v bočních stěnách předsíňky jsou vytvořeny půlkruhové niky zaklenuté konchou. V severní části objektu je situována mlýnice (bohužel zbavená zařízení). Kolo (na spodní vodu) bylo situováno před severní průčelí, dnes je zde jen tůň porostlá žabincem). Charakter přístavku u severovýchodního nároží nasvědčuje jeho vzniku přibližně ve 20. letech 20. století (nejspíše tu byla situována turbina). Zajímavým detailem je barokní malba na zazdívce okna v přízemí východního průčelí (okno asi pocházelo z nějaké starší barokní fáze). Bohužel i tento zajímavý doklad minulosti podléhá zkáze! (Objekt je údajně ve "správě" nějaké státní instituce.).
Je to ovšem vše skutečně složité, protože oprava by při necitlivém postupu mohla přivodit skoro stejnou pohromu, jako nynější pozvolný rozpad..