klášter benediktinů/premonstrátů s kostelem Narození Panny Marie

Vaří se zde pivo belgického nebo holandského typu..

Z jejich řad vyšel i známý husitský kazatel Jan Želivský. Archeologickým výzkumem bylo potvrzeno, že románský konventní kostel stával v místech dnešního chrámu. Románská chrámová stavba byla basilikou, jak nasvědčuje odkrytá apsida severní postranní lodi a jižní obvodová zeď. Tyto dva prvky dokládají, že románský chrám byl širší, než dnešní kostelní budova. Jeho délka zatím není neznámá. Kostel byl vybaven dvěma apsidami, čtyřmi oltáři a u něho vznikalo i konventní stavení. Za husitských válek byl kostel i s klášterem vydrancován a silně poškozen. Před polovinou 15. století bylo započato se stavebními úpravami. V roce 1462 byla dokončena obnovu chóru konventního chrámu a byl v němž vztyčen hlavní oltář. Asi z této doby zůstala v presbytáři zachovaná klenba s dlouhými válcovými příporami s kalichovitými hlavicemi usazenými na podokení římsu, mírně asymetricky vůči starším svazkovým příporám ve spodní části presbytáře. Součástí gotické výbavy je sanktuář s ozdobně kovanou železnou mříží a s trojúhelníkovým štítem se dvěma zkříženými klíči, dnes skrytý za hlavním oltářem. O obnově roku 1462 vypovídá nápis na staré oltářní mense zachované za dnešním hlavním oltářem. V roce 1623 byl kostel nově zaklenut a nově vysvěcen byl kolem roku 1630. Stavební úpravy se tehdy dotkly i chóru svěceného v roce 1462. Snad již tehdy bylo trojlodí na západě zkráceno, takže dvojice věží před něj předstupovala. Po požáru, který 16. června 1712 zničil budovy kláštera, včetně kostela, v němž se zřítila klenba lodi, se rozhodlo o novostavbě velkého kostela, k níž byl položen základní kámen 19. dubna 1713. Na přelomu let 1713 - 1714 bylo rozhodnuto o účasti Jana Blažeje Santiniho na stavbě kostela. Santini pracoval i na nové podobě vnitřního zařízení kostela. Po delší čas pak byl kostel opravován jen příležitostně, a proto nedošlo k žádným výraznějším změnám jeho podoby. Tu si vynutil až další požár, který Želiv postihl roku 1907. Následná přestavba v novobarokním stylu, vedená stavitelem B. Dvořákem, za spoluúčasti sochaře V. Amorta a malíře A. Hauslera, se však dotkla především budovy opatství. Kostel Narození Panny Marie je významnou ukázkou barokní gotiky..

Po deseti letech však Želiv opustili. Komunita premonstrátů přišla brzy na jaře r. 1149. Už v předhusitské době byl klášter významným duchovním i hospodářským centrem širokého kraje. Původně byl klášter postaven ve slohu románském a po požáru byl obnoven ve slohu gotickém. V době husitských válek byl klášter dvakrát husity dobyt a vypleněn. Kostel byl znovu posvěcen v r. 1462. Konec těmto snahám učinil český král Jiří z Poděbrad, který v r. 1467 daroval klášter lipnickému pánu Burianu Trčkovi z Lípy. Premonstráti byli vyhnáni a útočiště nalezli v Jihlavě. Řeholní život v Želivě byl obnoven v r. 1622. Tehdy strahovský opat Kašpar Questenberk klášter vykoupil. Mezitím klášter získal zase samostatnost. Prvním opatem po obnově byl zvolen Siard Falco. Jeho zásluhou se klášter opět stal duchovním, hospodářským i kulturním centrem. Bylo také založeno klášterní filozoficko-teologické studium. První polovina 18. stol. byla dobou velkého rozkvětu kláštera. Po velikém požáru v r. 1712 byl klášter obnoven ve slohu barokní gotiky Janem Blažejem Santinim. V době josefinských reforem se klášter zachránil před zrušením. Premonstráti převzali gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě. Po dlouhá desetiletí pak gymnázium spravovali a také významným způsobem přispěli k národnímu obrození. Na počátku 20. století klášter znovu vyhořel, naštěstí však ne kostel a konvent. Budova opatství byla obnovena v pseudobarokním slohu a vyzdobena ve slohu secesním. V době komunistické éry v r. 1950 byl Želivský klášter zrušen. V budově kláštera byl zřízen internační tábor pro režim nepohodlné kněze a řeholníky (internační tábor – vězení bez rozsudku). Od r. 1957 až do r. 1992 byla v klášteře psychiatrická léčebna. Od května 1991 je klášter opět obýván řeholní komunitou premonstrátů..