Červená Řečice

Zámek má šestiboký půdorys, dvě nádvoří, na fasádách lze spatřit zajímavá sgrafita a nad vchodem erb arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna. Budovy jsou renesančního charakteru, zbytkem hradu je válcová hláska..

Je tvořen celkem šesti na sebe navazujících budov, které tak vytvářejí dvě nádvoří. Hrad byl původně obklopen vodním příkopem, dodnes z části dochovaným, který byl napájen jednak z nedalekého rybníka a také okolním bažinatým terénem. Před severním průčelím pak doplňoval obranu mohutný vnější val. Průčelí je spojeno s komunikací pomocí kamenného mostu, který zde byl zbudován v roce 1675 na místě dřevěného padacího. Vstupní brána do zámku je zdobena znakem arcibiskupa hraběte Jana Bedřicha z Valdštejna, na kterém je patrný letopočet 1675. Toto obytné křídlo, společně s vedlejším traktem, který obrací své průčelí na východ, bylo postaveno na počátku 17. století. Průjezdem se přichází na první nádvoří. Zde se nachází gotickorenesanční trakt, pocházející z 16. století, který je tvořen třemi budovami. Z jižní vystupuje hranolovitá hodinová věž. Na tuto budovu pak směrem na sever navazuje druhý trakt s renesančním arkýřem, který nesou kamenné krakorce se znaky Šebestiána z Leskovce a jeho manželky Žofie z Nečtin. Z vedlejšího západního traktu, který zasahuje do druhého nádvoří, pak vyčnívá hláska elipsového tvaru. Následuje spojovací chodba, která je pokračováním západního křídla a zároveň spojuje severní a jižní stranu nádvoří. Její vnější stěny jsou bohatě zdobeny sgrafity. Směrem do prvního nádvoří jsou vymalovány znaky Šebestiána z Leskovce a jeho manželky. Ve výsečích lunetové římsy jsou umístěna poprsí deseti zatím neznámých osob. Pod prostředním výjevem si můžeme přečíst výrok „Bděte, neb nevíte dne ani hodiny“. Západní stěnu, směrem do druhého nádvoří, pak zdobí sgrafita ve třech úrovních. V lunetových římsách jsou umístěna poprsí znázorňující světce sv. Jakuba Menšího, sv. Mikuláše, sv. Bartoloměje, sv. Petra, sv. Pavla a sv. Jana Křtitele. Mimoto římsa dále pokračuje v půdních prostorách, kde byla při přístavbě nového traktu ponechána včetně figurální výzdoby. Pod římsou jsou pak postavy andělů s výjevem Nanebevzetí Panny Marie. Spodní část stěny zaujímá pás se zobrazením vozového spřežení a průvodu dam na koních. Převládá zde myšlenka, že v severozápadním křídle, do kterého chodba ústí, byla kdysi zámecká kaple. Tuto domněnku potvrzují nejen výjevy svatých, ale také věž, která vystupuje nad severní část příkopu. Západní křídlo na druhém nádvoří uzavírají po obou stranách osmiboké bašty, na kterých jsou patrné gotické prvky. Z této části zámku se do dnešních dnů dochovalo pouze obvodové zdivo. Vedle jižní bašty je zazděná brána, která byla dříve opatřena padacím mostem a sloužila jako druhý východ z objektu. Od ní se směrem na západ táhne obvodová zeď ke čtyřboké obranné baště, kde kdysi bývala hladomorna. V přízemí této věže je v podlaze čtvercový otvor o hloubce přibližně sedm a půl metru. Do něj byli vhazováni zajatci, kteří zde tak nalezli nejen vězení, ale i hrob. Svědčí o tom provedené výzkumy, při kterých bylo nalezeno několik lidských koster. Jihozápadní křídlo, které uzavírá nádvoří na východní straně, je v přízemí opatřeno nepravidelnými arkádami. Nad nimi probíhá přes celé první patro dřevěná pavlač. Na objektu se doposud dochovalo mnoho cenných detailů. Zdi budov obrácených do hradního příkopu nesou kamenné krakorce. V několika nadokenních římsách jsou vytesány znaky Šebestiána z Leskovce a Žofie z Nečtin. Nad vstupem do spojovacího koridoru je tesaný znak arcibiskupa Arnošta Harracha. Rovněž sgrafita na spojovací chodbě se dochovala v poměrně dobrém stavu, ale zde sehrálo významnou roli jejich restaurování koncem 90. let 20. století. Není vyloučeno, že při tomto zásahu nebyla sgrafita obnovena v původní podobě. Za zmínku také stojí, že přízemí a první patro zámku, dále místnosti západního a severozápadního křídla, jsou opatřeny valenými klenbami. Spojovací chodba se sgrafitovou výzdobou klenbou hřebínkovou hvězdicovou. Doposud neprozkoumanou částí objektu jsou sklepy. Ty se v některých partiích mění v chodby. Část jich je také zatopena. Uprostřed prvního nádvoří je studna, která je však zasypaná. V interiérech, který je jinak zcela zdevastován, se v jižním traktu zachoval renesanční krb zdobený znaky Šebestiána z Leskovce a jeho manželky Žofie s vytesaným letopočtem 1560. V severním traktu jsou dochována empírová kachlová kamna - jedna z nich byla po roce 1992 odcizena..

století. Koncem 13. století byla tvrz opevněna proti nájezdům a od 2. pol. 14. stol. je již důsledně zmiňována jako hrad. Několikrát zde pobýval i arcibiskup Arnošt z Pardubic či Jan z Jenštejna (14. stol.). V roce 1415 arcibiskup Konrád z Vechty prodal panství Janovi z Chotěmic. Roku 1422 byl hrad patrně dobyt husity. Roku 1437 bylo panství zapsáno Mikuláši Trčkovi z Lípy, po jeho smrti r. 1453 se stala Řečice majetkem krále Ladislava, který ji postoupil pánům z Ústí. Dědictvím ji získal Jindřich ze Stráže, který dal hrad opravit. R. 1466 zdědil panství jeho syn Michal, který se přidal na stranu proti králi Jiříkovi z Poděbrad. Hrad, ze kterého byly podnikány vojenské výpravy do okolních panství, byl proto r. 1467 dobyt Petrem Břekovcem z Ostromeče, pánem na Kamenici a Loutkově. Řečické panství prodal r. 1474 Trčkům z Lípy, kteří jej však museli rozhodnutím zemského soudu vrátit r. 1480 potomkům pánů ze Stráže. Tak se Řečice stala majetkem Jana ze Šelmberka, který ji r. 1497 prodal Albrechtovi z Leskovce a jeho bratrancům. V majetku rodu byl hrad poté celé století, a Šebestián Leskovec z Leskovce nechal hrad v 60. letech 15. století přestavět na renesanční zámek. Další přístavby byly provedeny na přelomu 16. a 17. století. Po smrti Kryštofa z Leskovce (kolem r. 1595) zdědila zámek jeho sestra Anna, provdaná za Jana Šlejnice ze Šlejnic, která r. 1597 prodala Řečici Heřmanovi z Říčan. Jan z Říčan přišel po bitvě na Bílé hoře pro účast na stavovském povstání o velkou část majetku, vč. Červené Řečice, kterou císař Ferdinand II. postoupil r. 1623 pražskému arcibiskupovi Arnoštu Harrachovi. V majetku arcibiskupství byl zámek až do r. 1948, kdy byl zestátněn. Arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka (1623-1667) nechal zámek opravit, poslední úpravy byly provedeny za arcibiskupa Františka Kordače (1919-1931), dokončeny r. 1937 za jeho nástupce, Karla Kašpara. Po konfiskaci r. 1948 bylo vybavení zámku rozprodáno a zámek poté sloužil různým účelům, nejprve jako sýpka, do roku 1960 zde sídlil Lesní závod Červená Řečice. Poté byl v zámku Okresní archiv a část zámku byla upravena na byty. V 70. letech 20. století byla opravena figurální sgrafita a byla započata oprava střech, která však nebyla dokončena. V zámku byla také školní družina, školní dílna a obřadní síň. Koncem roku 1989 byl zámek hospodářskou smlouvou převeden do majetku výrobního stavebního družstva Unimax Praha. Smlouva bohužel neobsahovala konkrétní termíny, do nichž by bylo družstvo nuceno provést stavební úpravy zchátralého zámku. Roku 1991 získalo družstvo Unimax hypotéku 16 mil. korun na rekonstrukci zámku, které však byly použity zcela jiným způsobem. Družstvo Unimax se dostalo do konkursu a ukončilo činnost. Zámek v letech 1990 - 1991 neměl ani základní údržbu a rychle chátral. O záchranu zámku a dalších památek usiluje Spolek za záchranu památek červenořečických, založený roku 1996. Na zámku se také pravidelně pořádá Slámování (výroba skulptur ze slámy), které pomáhá zviditelnit zámek. Po mnoha jednáních byl zahájen Generálním ředitelstvím národního památkového ústavu stavebně historický průzkum zámku. Roku 2011 byla získána dotace z Havarijního fondu na opravu nejvíce poškozených částí budov, roku 2012 byla získána další dotace a bylo možné zahájit opravu střechy severního traktu, která hrozila zřícením. Také roku 2013 byla získána další dotace, a opravy zámku pomalu pokračují. Provozovatelem zámku je družstvo Nový Unimax. 2. 7. 2013 byl zámek slavnostně otevřen pro veřejnost, rekonstrukce po malých krocích pokračovala i nadále. V roce 2017 získal vlastník majetku významnou dotaci 82,5 mil. Kč z evropských fondů, do výběrového řízení v létě 2018 se však nepřihlásil žádný zájemce.

Každý rok o svátku Dušiček vycházejí z hladomorny řečického zámku všichni poprvení nešťastníci a jdou v průvodu vykonat temnou pobožnost na hřbitov. Vypráví se, že paní zdejšího zámku se jednou tajně zúčastnila této černé mše duchů v kostele, byla však odhalena a málem přišla o život..