Šumburk

V r. 1453 postoupili Illburkové šumburské panství pánům z Fictumu. Ti opravili a přestavěli hrad Šumburk, postavili roku 1514 v Klášterci panský dům – tvrz, opět spojili někdejší šumburské panství (1512), tedy Šumburk, Klášterec a Perštejn. Klášterec byl počátkem 16. století povýšen na městečko a Wolf Dittrych Fictum mu udělil roku 1529 svobodu. Roku 1543 prodal Hanuš Fictum své panství opět Šumburkům, ti pak roku 1559 Petrovi Boryňovi ze Lhoty a na Nezabylicích. Petr Boreň byl ve sporu se zemany zastřelen na cestě z Klášterce na Šumburk roku 1560. Panství si později rozdělily jeho dcery. Starší Markéta se vdala za Václava Gryspeka a ujala se šumburského panství. Když roku 1590 ovdověla, provdala se podruhé za Viléma Huvara z Lobensteina. Spolu pak přestavěli poplužní dvůr na tvrz a opustili požárem poničený hrad. Nad branou svého nového sídla zasadili svoje rodové erby. Po smrti svého druhého manžela (†1602) prodala roku 1607 Kryštofovi Fictumovi hrad, tvrz s poplužním dvorem, zpustlý Perštejn a pět vsí. Fictumové nepřetržitě drželi a obývali kláštereckou tvrz, a tak bylo opět celé panství spojeno v jejich rukou. Nová šumburská tvrz od té doby nebyla jako panské sídlo řádně udržovaná a postupně začala sloužit pro účely správy hospodářství jako součást kláštereckého panství. Fictumovské statky byly po Bílé hoře zkonfiskovány a r. 1623 získal klášterecké a šumburské panství Kryštof Šimon z Thunu povýšený roku 1629 do stavu říšských hrabat s přídomkem z Hohensteina. Do konce svého života (†1635) se stal jedním z největších držitelů panství v zemi. Thunové šumburskou tvrz s poplužním dvorem nákladně přestavěli v barokním slohu na hospodářský dvůr, který zůstal až do současnosti významnou dominantou města Klášterec. Za Thunů vznikla v okolí statku osada. Thunové drželi klášterecké panství až do roku 1945. Později převzaly šumburský dvůr do…  číst dále