Rozsáhlé lázeňské sanatorium postavené podle projektu arch. Buriana v letech 1911–12 v novoklasicistním slohu zajistilo ubytování na vysoké úrovni pro náročnou klientelu prvních radioaktivních lázní na světě. V letech 1996–97 proběhla generální rekonstrukce.
Po objevu léčivých účinků zdejších důlních radioaktivních vod začal rychlý rozvoj jáchymovského lázeňství. Roku 1906 byly lázně úředně uznány, pět let nato byl otevřen lázeňský ústav. Roku 1910 vznikla akciová společnost pro stavbu velkého lázeňského domu. Jejím předsedou byl hrabě Ernest Silva-Taroucca. Již roku 1912 byl objekt podle projektu vídeňského architekta Buriana otevřen. Na dolní konec Jáchymova přinesl ve městě dosud nesrovnatelné měřítko a zřejmě nevídaný luxus vnitřního vybavení. Umožnil vzestup Jáchymova mezi prestižní lázně střední Evropy. Po roce 1945 objekt podobně jako celé město chátral. Následky odstranila rekonstrukce z let 1996–1997, která při respektování hodnot budovy umožnila dosáhnout nové kvality komfortu.
Ivan Grisa, 10.4. 2011
