Kožlí

Ta pak Kožlí prodala Janu Petru Dejmovi ze Stříteže, který je připojil k panství Čížová. Posledními šlechtickými majiteli byli Černínové, jejichž potomkům byl objekt hospodářského dvora s tvrzí navrácen v restituci..

1396 - 1629

Neví se, kde a zda vůbec stála tvrz původních majitelů, kterými byli vladykové z Kožlí. Roku

1396 je uváděn Pavel z Kožlí a roku 1444 jeho syn Jan. Později až do roku 1547 je deskový

statek majetkem královského města Písek. Ve stejném roce však dochází ke konfiskaci za

účast v odboji proti králi Ferdinandovi I. Podle některých údajů je v roce 1549 prodán českou

komorou Adamu Řepickému ze Sudoměře. Neví se, zda byl schopen za sídlo zaplatit kupní

cenu, ale roku 1553 byla králem Ferdinandem I. připojena k Sedlici (Sedlc). Renesanční

zámeček byl postaven až ve 2. polovině 16. či na počátku 17. století za rytířů Kalenických z

Kalenic. V erbu měli stříbrné bůvolí rohy na červeném poli. 1629-1666

Nejstarší Jan Kalenský z Kalenic, zemřel roku 1629, odkáže zámeček se vsí Kožlí (Kozly) a

dalšími 3 vesnicemi v okolí své dceři Johance. Ta jej přinese věnem do rytířské rodiny

Běšinů z Běšín, když se provdá za Jana Václava Běšina z Běšín. Ti měli erb polcený, v

pravém zlatém poli medvědí tlapu černé barvy (v místě utětí červenou), v levém červeném

poli stříbrný bůvolí roh. Statek drží do roku 1666 jejich syn Jan Ladislav a téhož roku jej

odprodává (tvrz, dvůr, pivovar a ves Kožlí) Petru Maxmiliánu Rozhovskému z Krucemburka

a jeho choti Alžbětě z Běšín. 1666-1715

Rozhovští je méně známou rytířskou rodinou s erbem se stříbrnou kosou skříženou stříbrným

mečem v červeném poli. Ti (Alžběta s pěti syny) roku 1704 zámeček prodávají Janu Petrovi

Dejmovi (Dýmovi) ze Střítěže, který Kožlí připojuje k Čížové, jenž rod drží od roku 1560. K

tomu navíc mají Drhovli. Dejmové ze Střítěže je stará rytířská rodina, z níž někteří obdrželi v letech 1708, 1733 a

1739 panský stav a jeden roku 1730 i dědičný stav hraběcí. Dejmové mají ve znaku stříbrnou

husu se zlatou zbrojí (zobákem a nohami) na červeném poli. 1715-1753

Roku 1715 je Kožlí rytířem Petrem Dejmem prodané k Drhovli, která patří již od roku 1712

hraběnce Marii Josefě Černínové z Chudenic, rozené hraběnce z Kuenburgu, majitelce

Mělníka a řady dalších panství. Kožlí je součástí rodového majetku až do První republiky. V

18. století je již centrem rozsáhlého panství (viz. mapa v expozici Národního muzea v

Lobkovickém paláci v Praze). Syn Marie Josefy František Antonín hrabě Černín z Chuděnic

postaví spolu s chotí Marií Isabelou markraběnkou z Westerloo, hraběnkou z Merode na

severním okraji Kožlí barokní kapli, která má na hlavním oltáři erb obou hraběcích manželů

(tato větev Černínů již od roku 1623 má právo na polepšený erb, zde však užila svůj původní

– polotrojřičí – vpravo (heraldicky) červený, vlevo modrý se třemi stříbrnými pruhy). Za

nichž zřejmě dojde i k vestavbě barokních prvků do renesančního zámečku. Svědčí o tom

žulová barokní kamenná ostění a schodiště. 1753-2014

Dcera Františka Antonína Černína, Marie Lidmila (1738-1790) se provdá za knížete Augusta

Antonína Lobkowicze (1729-1803) a díky značnému majetku, který přináší věnem (panství

Mělník, Byšice, Šopka, Čečelice, Skuhrov, Kožlí, Drhovle, Čížová s Vráží, Sedlice, Brloh

aj.), je založena lobkowiczká sekundogenitura. Lobkowiczové již na Kožlí nerezidentují a tak

v přízemí jsou zřízeny deputátnické byty, obchod, sklepy, lednice k pivovaru, v patře pak byt

správce. Kníže August je vévodou Zaháňským a od roku 1786 vévodou Roudnickým, rytířem

Řádu zlatého rouna, skutečným tajným císařským radou a komořím, generálem polním

vachmistrem, nejvyšším zemským maršálkem v Čechách, v letech 1772-1776 císařským

velvyslancem na španělském dvoře atd. On, stejně jako jeho nástupci, sem pouze dojíždějí a

po smrti Jiřího Kristiána (+ 22.5. 1932 na závodní dráze Avus v Berlíně), jednoho z

nejvýznamnějších závodníků své doby, jsou statky rozprodány. Vzniká zbytkový statek Brloh

se 44 ha (v majetku Kostomlatských) a v Kožlí je založeno zemědělské družstvo, které však

záhy skončí. Zámeček s nepatrným množstvím půdy a příslušenstvím vlastní poté rodina

Vrbových, jimž je následně konfiskována jeho polovina komunisty. V roce 1988 kupuje nemovitost Jaromír Stach-Černín, dějepisec umění a historik, po matce,

rozené Černínové z Chudenic, příbuzný někdejších majitelů objektu. Po jeho smrti má tato

historická budova od roku 2014 nové majitele. Popis stavby

V přízemí, vedle lednice, sklepů, skladových prostor se dochovaly renesanční klenby ať

hřebínkové, či s kápěmi. V renesančním sále na druhé straně objektu blíž k rybníčku se

dochoval středověký pilíř. Celé první patro je plochostropé s prkennou podlahou. Na obou

stranách fasády jsou zcela sporadicky zachovány zbytky renesanční sgrafit. U objektů se

vedle hospodářského dvora, chlívků aj. zachovaly staré ohradní zdi, jedna je dokonce

gotickou hradbou, oddělující zahrádku od návsi a vycházející ze zdiva zámečku až do

rybníčku pod zámkem. Poznámka na závěr: publikace Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl

V. Jižní Čechy, Praha 1986, str. 114 uvádí místo jména Rozhovských z Krucemburku jméno

Kocovských z Krausenburku. Jde zřejmě jen o lexikální obměnu. Dále uvádí, že roku 1715 při

prodeji Dejmy na Černíny se tvrz Kožlí uvádí naposledy a že „zanikla beze zbytku a nevíme,

kde stávala“. Jisté je, že Černínové renesanční zámeček přestavěli v barokní (kamenná ostění

dveří, barokní schodiště do 1. patra), v jádru však původní stavba zůstala zachována..