
Židovská čtvrť má dvě části – původní město ve tvaru trojúhelníku ohraničující Židovské (dnes Karlovo) náměstí, a dolní náměstíčko, tzv. Rabínský plácek připojený při rozšiřování čtvrti v roce 1740. V severním vrcholu trojúhelníku město uzavírala Horní (hlavní) vstupní brána, Rabínský plácek končil Dolní branou mezi vinopalnou a obytným domem. Město tvoří 32 dnes většinou patrových domů, synagoga a rabínský dům. V čp. 400 bývala škola, v sousedním domě čp. 530 rituální lázeň, čili mikve. Většina obytných domů bohužel ztratila svoji historickou podobu, jedinou výjimkou je Bělohlávkův dům, čp. 538, bývalá kovárna, který si zachoval rokokovou fasádu.
Původní ghetto mělo vyrůst v Dolní ulici, nakonec však vrchnost Židům vykázala prostor za Horní branou. V roce 1680 výstavba židovské čtvrti začala. V roce 1682 zde stálo 16 domů – celá západní řada domů od pozdější Horní k pozdější Dolní bráně a 2 domy mimo řadu. Již v té době byla zbudována kašna a nádrž na chov ryb. V roce 1684 se židovská obec dohodla s vrchností na stavbě synagogy, studny a lázně. Synagoga byla dokončena již na podzim téhož roku. Čtvrť se postupně rozrůstala, až dorostla do dnešní podoby. Její rozvoj byl ovlivněn několika velkými požáry (1712, 1734, 1823 a 1863). V jejich důsledku se nejen změnil stavební materiál domů, ale byly i zrušeny unikátní průchody, které na úrovni patra propojovaly všechny domy. Synagoga a rabínský dům jsou od roku 1994 majetkem Federace židovských obcí v Praze, obytné domy jsou v soukromých rukou. Přestože většina domů má moderní fasádu, místo si uchovalo svoji zvláštní atmosféru..