kostel sv. Anny

Roku 1840 byl kostel klasicistně upraven a rozšířen. Původní loď kostela byla prodloužena o novou převýšenou část a k jejímu západnímu průčelí byla přistavěna hranolová věž. V roce 1905 byla věž kostela zastřešena vysokou jehlancovou střechou. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války přestal být kostel užíván k církevním účelům, nebyl udržován a postupně chátral. V roce 1966 mu byla odebrána památková ochrana. V sedmdesátých letech 20. století skončily všechny snahy o konání bohoslužeb z důvodu nezájmu obyvatel a jejich malého počtu. V té době byla prodána budova fary. V roce 1994 byl kostel zapsán na seznam kulturních památek a v roce 2003 byla formálně zrušena Paličská farnost. Na jaře roku 2007 byl kostel bezplatně převeden do vlastnictví nadačního fondu, který se snažil o opravy kostela a vytvoření muzea železné opony a z věže vyhlídkové místo. V blízkosti měla být otevřena restaurace a tím zatraktivnění celého okolí pro turistický ruch. Plánované akce se však z různých důvodů neuskutečnily a kostel tak dále chátral a bylo provedeno zazdění vchodů. Na lepší časy se začalo blýskat až v roce 2015 poté, co kostel v exekuci koupili noví majitelé, a zchátralé stavby se ujal nový spolek Život na Dyleň. Dnes je kostel po dohodě přístupný..

Při jižní stěně presbytáře je připojena obdélná patrová sakristie se zkosenými nárožími a oratoří v patře, přístupnou schodištěm v mladším přístavku při plášti presbytáře. Přízemí věže je v mase zdiva průčelní stěny prolomeno obdélným vchodem s kamenným portálem s polokruhovým oknem s empírovou úpravou v ose nad ním. Patro věže je na třech stranách doplněno kruhovými ciferníky věžních hodin s klasicistním ostěním v omítce. Druhé patro je na všech stranách prolomeno velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Jednotlivé patra věže jsou opticky oddělena profilovanou římsou. Koruna zdiva věže je pod střechou završena nízkými profilovanými klasicistními trojúhelníkovými štíty. Po pravé straně věže býval na stěně průčelí umístěn velký dřevěný misionářský kříž. Boční stěny původní části lodi kostela jsou prolomeny dvojicí obdélných, segmentem zakončených oken, novější část pak výše položených polokruhovým oknem s klasicistním ostěním v omítce. Jižní průčelí bývalo prolomeno obdélným vchodem. Boční stěny závěru presbytáře jsou prolomeny po jenom obdélném, segmentem zakončeném okně, shodném s okny v původní části lodi. Sakristie je prosvětlena oválnými okénky po stranách a prolomena obdélným vchodem s kamenným ostěním v jižní stěně, oratoř v patře pak obdélným okénkem v průčelí. Vnější stěny pozdně barokní části kostela jsou členěny lisenovými rámci, mladší klasicistní část je pak hladká, bez členění, završená profilovanou korunní římsou. Loď kostela sklenuta valenou klenbou s lunetami na pásech, nesených mohutnými pilastry. Klasicistní část lodi je zaklenuta samostatnou hlubokou valenou klenbou. Presbytář kostela, oddělený polokruhově zakončeným triumfálním obloukem, je sklenut valenou klenbou s lunetami. Do prostoru kněžiště se v patře otevírá velké polokruhové okno z oddělené oratoře, doplněné snad původně vyřezávaným ostěním a erbem. Sakristie kostela je sklenuta valenou klenbou, oratoř je pak plochostropá. V západní části lodi kostela se nachází zděná kruchta, přístupná točitým kamenným schodištěm na půdu ve zděném přístavku při vnitřním jihozápadním nároží lodi kostela. Předsíň v přízemí věže se sestupujícím kamenným schodištěm je zaklenuto valenou klenbou, stejně jako prostor podkruchtí. Druhé patro věže s prostorem zvonice je přístupné z půdy kostela. Vnitřní zařízení kostela tvořil původně hodnotný rokokový inventář z druhé poloviny 18. století. V presbytáři kostela je umístěn vyřezávaný portálový hlavní oltář sv. Anny. Ve středové zasklené nice bývala patrně umístěna soška sv. Anny. Po stranách niky pak stávaly sochy sv. Jáchyma (vlevo) a sv. Josefa (vpravo). V nástavci oltáři býval umístěn obraz. Na mense je umístěn zdobený tabernákl s otočným systémem pro umístění tří různých liturgických předmětů s malovaným pozadím. V nároží lodi po pravé straně triumfálního oblouku je postaven vyřezávaný portálový postranní oltář, zasvěcený původně sv. Antonínu Paduánskému se soškou světce ve středové nice. V 19. století byl snad oltář zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Panny Marie a dříve zasklená nika nese pozlacený reliéfní monogram jména Panny Marie. Při levé straně triumfálního oblouku je postaven protějškový vyřezávaný portálový postranní oltář, zasvěcený původně Panně Marii Neposkvrněné početí, v 19. století pak Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu se soškou světce a pozlaceným reliéfním monogramem jména Ježíše Krista „IHS“ v dříve zasklené středové nice. V útrobách oltáře bývaly uloženy spisy při farní kostele působícího Bratrstva Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Bohatě zdobená kazatelna, přístupná schodištěm ze sakristie, je doplněna vyřezávanými barvenými reliéfy v polích koše. Stříška kazatelny již dnes chybí. V jednom z pilířů v podobě pilastru v bočních stěnách lodi kostela jsou umístěny protilehlé niky, pro umístění soch, doplněné původně vyřezávaným ostěním a stříškou. Pod kruchtou je umístěn pozůstatek dřevěné zpovědnice. V předsíni bývala ve zdi zazděna kamenné miska na svěcenou vodu, vytržená dnes na podlahu. V lodi kostela stávalo 28 kostelních lavic z měkkého dřeva ve dvou řadách. Na oratoři jsou umístěny dřevěné lavice pro panstvo. Na kruchtě bývaly umístěny varhany, v prostoru se ještě dnes nachází dřevěný měch. Okna v presbytáři jsou vybavena mozaikovým sklem s motivy květů. Presbytář je od lodi oddělen nízkým kamenným sloupkovým zábradlím. Ve věži kostela bývaly původně zavěšeny tři zvony od chebského zvonaře A. di Valle z roku 1841. Největší zvon s reliéfem Krista Spasitele (Salvátora) vážil 200 liber, prostřední zvon s reliéfem sv. Josefa vážil 100 liber a nejmenší zvon s reliéfem Panny Marie Pomocné vážil 50 liber. Nejmenší zvon nesl na plášti jméno zhotovitele, město a dataci vzniku. Původní nejmenší zvon byl roku 1865 přelit zvonařským mistrem Pistoriem z Chebu. Nově vytvořený zvon sv. Anny poté vážil 350 liber a nesl reliéf sv. Anny a německý věnovací nápis: "Durch die Wohltaten der Palitzer Kirchkinder unter dem Herrn Pfarrer Karl Thomann" (Skrze příspěvky paličských věřících pod panem farářem Karlem Thomannem). Na horním okraji zvonu bylo vyvedeno jméno zvonaře, město a datace vzniku. Původní zvon sv. Josefa byl roku 1870 rovněž přelit zvonařským mistrem Pistoriem z Chebu. Nově vytvořený zvon poté vážil 150 liber a nesl na plášti reliéfy sv. Josefa a Panny Marie Pomocné a německý věnovací nápis. Dnes jsou zvonové stolice ve věži prázdné..

zámeckým areálem v severní části vsi Palič (Palitz). Kromě zakládajícího kapitálu předal Johann Josef Kammerer c.k. náboženskému fondu rovněž staveniště, pozemek pro farní zahradu a hřbitov. Po dokončení stavby nechal zhotovit část vnitřního zařízení, hlavní oltář sv. Anny, postranní oltáře sv. Antonína a Neposkvrněného početí Panny Marie, křtitelnici, varhany a některé liturgické předměty. Pro patrona a jeho rodinu byla z vděčnosti v kapli podle příslušného práva zřízena panská oratoř. V roce 1756 byla následně kaple sv. Anny slavnostně vysvěcena. Zpočátku spadala kaple k farnímu kostelu sv. Oldřicha v Dřenicích, odkud docházeli do Paliče tamní duchovní k sloužení svátečních a nedělních mší. V roce 1787 byla při kostele sv. Anny v Paliči zřízena lokálie, ke které byly přifařeny vsi Palič, Dolní Lažany, Doubrava, Horní Lažany, jižní polovina vsi Lipová a Salajna. Prvním lokalistou se stal Emmeran Grinn. Místní kaplani poté bydleli v nájemních bytech ve vsi. Za faráře Simpliciana Steidla byla poté nakonec roku 1808 vystavěna budova fary s velkou farní zahradou na náklady c.k. náboženského fondu. Často nefungující varhany byly v roce 1827 opatřeny díky sbírce novými měchy. Dne 13. března 1827 zemřel zdejší farář Johann Baptist Theimer, na jehož pozici poté nastoupil Joseph Löw. Počet obyvatel zdejší farnosti postupně narůstal a malý farní kostel postupně přestal dostačovat svým vnitřním prostorem, když při bohoslužbách pojal pouze zhruba polovinu věřících. V letech 1839-1842 bylo proto přistoupeno ke klasicistní přestavbě a rozšíření kostela sv. Anny v Paliči podle návrhu neznámého architekta. Během stavebních prací, které byly zahájeny v červnu roku 1839 a dokončeny dne 26. října 1842, byla původní loď kostela prodloužena o 8 sáhů západním směrem o novou zaklenutou převýšenou část a k jejímu západnímu průčelí přistavěna nová hranolová zvonová věž. Ve věži kostela byly následně zavěšeny tři nové zvony od chebského zvonaře A. di Valle z roku 1841, které byl na svátek Všech svatých dne 1. listopadu 1841 slavnostně vysvěceny. V interiéru o dvě třetiny zvětšeného kostela byla vybudována nová kruchta a umístěno 28 kostelních lavic z měkkého dřeva. V průběhu přestavby zemřel v roce 1840 tehdejší farář Thomas Schuhmak, kterého ve funkci nahradil Karl Thomann. Zdržení stavby rovněž přinesly problémy s kopáním základů zvonové věže. Roku 1857 byla k paličské farnosti přifařena ves Oldřichov, Kyselecký hamr (Säuerlingshammer) a u něj ležící domy a mlýn Buchenmühle. Za faráře Karla Thomanna probíhaly práce na zkvalitnění vnitřního zařízení kostela. Roku 1865 byl snesen nejmenší zvon Krista Spasitele, který byl následně přelit zvonařským mistrem Pistoriem z Chebu. Nově vytvořený zvon sv. Anny o váze 350 liber se poté stal hlavním největším zvonem farního kostela. V roce 1869 provedl varhanář Johann Georg Sommer z Lipové celkovou opravu varhan na kruchtě, které opatřil novým systémem. Roku 1870 byl přelit zvonařským mistrem Pistoriem z Chebu rovněž původně prostřední zvon sv. Josefa. Nově vytvořený zvon s reliéfy sv. Josefa a Panny Marie Pomocné poté vážil 150 liber. Někdy v průběhu 19. století byly postranní oltáře kostela nově zasvěceny Nejsvětějšímu Srdci Panny Marie a Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a při farním kostele tehdy působilo Bratrstvo Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Roku 1894 byla vyspravena střecha kostela klempířem Antonem Millerem. V roce 1905 byla nově zastřešena věž kostela vysokou jehlancovou střechou. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci 2. světové války přestal být kostel užíván k církevním účelům, nebyl již udržován a postupně chátral. Následně bylo rozkradeno a poničeno vnitřní zařízení kostela. Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Anny v Paliči prohlášen za kulturní památku. V březnu roku 1959 byla střecha kostela nově pokryta pálenou krytinou. Na novém zastřešení tehdy pracovali klempíř Anton Hájek a klempířský učeň Stanislav Prais z Františkových Lázní a pokrývač Rudolf Prokeš od Tábora. V roce 1966 byla na žádost ONV v Chebu ze dne 11. února 1966 z kostela sejmuta památková ochrana. V 70. letech 20. století utichly poslední snahy konat v kostele bohoslužby z důvodu nezájmu obyvatel a jejich malému počtu díky blízkosti státní hranice. Tehdy byla prodána budova bývalé fary. Dne 7. února 1994 byl kostel sv. Anny znovu zapsán na státní seznam kulturních památek. Díky dlouhodobé neúdržbě byl však již na počátku 21. století bývalý kostel v havarijním stavu a poškozenou krytinou zatékalo do interiéru. Vlhké zdivo a klenby byly místy narušené, omítky zčásti opadané a krov byl napaden dřevomorkou. Střecha kostela byla proto alespoň provizorně pokryta lepenkou. Teprve v roce 2003 byla formálně zrušena farnost Palič, kostel však dál zůstal v majetku římskokatolické církve. Na jaře roku 2007 byl zchátralý odsvěcený kostel z rozhodnutí biskupství bezplatně převeden do vlastnictví pražského Nadačního fondu Light-House, kterému byla následně za 400.000 Kč odprodána torza původního inventáře v interiéru kostela. Záměrem nadačního fondu bylo provést celkovou rekonstrukci zchátralého kostela, ve kterém mělo být následně otevřeno muzeum železné opony s rozhlednou na kostelní věži. V blízkosti měla být vybudována restaurace a celý areál se měl stát turistickým centrem oblasti. Krátce po převodu kostela byl ještě proveden stavebně-historický průzkum objektu, původní záměr však nebyl nakonec realizován. Všechny vstupy do kostela byly zazděny a opuštěný kostel opět chátral. V roce 2012 nařídil Městský úřad v Chebu provedení nejnutnějších zabezpečovacích prací, zahrnující opravu střešní krytiny, omítek a okapů a zasklení okenních otvorů, s odhadovaným nákladem asi 500.000 Kč, které by zamezily další devastaci památky. Nařízené stavební práce však vlastník neprovedl, obvodní soud pro Prahu 1 proto uvalil na Nadační fond Light-House exekuci z důvodu neplnění povinnosti řádně se starat o kulturní památku. Vymáhanou částku však nadační fond ve stanovené době neuhradil. V září roku 2014 byl proto zdevastovaný kostel prodán v dražbě za 116.000 Kč čtveřici fyzických osob (Bc. Tomáši Lindovi z Chebu, Ing. Jiřímu Maliňákovi z Lipové, Ing. arch. Borisi Redčenkovovi z Chebu a Ing. Petru Zítkovi z Chebu), která objekt následně propůjčila spolku Život na Dyleň. V roce 2015 skutečně zahájil tento spolek postupnou celkovou rekonstrukci a zpřístupnění zdevastovaného kostela sv. Anny v Paliči. Zazděné vstupy do kostela byly prolomeny a osazeny novými dveřmi. V letech 2015-2016 byla provedena obnova střechy položením nové pálené krytiny nad presbytářem, sakristií s oratoří a částí lodi kostela. Roku 2016 byla provedena rekonstrukce zvonové věže, jejíž horní polovina byla nově omítnuta a střecha nově natřena. V interiéru kostela byla opravena část stropu, okna provizorně zakryta a do objektu zavedena elektřina. Stavební práce s nákladem přes milion korun byly provedeny za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje, ministerstva kultury a nadace Chebský les. Dne 26. června 2016 byla v kostele sv. Anny v Paliči sloužena po několika desetiletích první bohoslužba..