© Veronika Vaňková, 09/2007
Menší, ale překrásné a velmi udržované lázně, součást tzv. Západočeského lázeňského trojúhelníku.
Léčivé účinky zdejších pramenů byly využívány již od 15. století; nejstarší pramen byl pak oficiálně pojmenován r. 1603 jako Slatinná kyselka.
Rozvoj lázeňského místa přerušila třicetiletá válka. Kyselka však byla rozvážena v keramických lahvích po celé Evropě, takže její popularita stále rostla. Po válce vyvstal problém s rostoucím počtem lázeňských hostů. Ti byly ubytováni v Chebu, zatímco pramen leží 6 km od města. Byl proto vystavěn malý lázeňský komplex přímo u pramene.
Město samotné bylo založeno r. 1793 císařem Františkem I. jako první slatinné lázně na světě; tehdy pod názvem Ves císaře Františka.
V roce 1807 přijímá ves svůj současný název; roku 1852 se odpoutává od Chebu a Františkovy lázně se stávají samostatnou obcí a v roce 1865 získávají statut města. Lázně se svou původní historickou architekturou, parky a vysokou úrovní lékařů a léčebných zařízení patří do kategorie světových lázní. Díky slohové čistotě lázeňského jádra má město statut památkové rezervace.
Původně místní prameny sloužily k rekreaci obyvatelům i návštěvníkům Chebu – takzvané nosičky vody nosily do Chebu místní kyselku jako stolní vodu. Oficiálně lázně založil císař František I. 27. ...dubna 1793 jako Ves císaře Františka, v roce 1807 jim byl úředně přiznán název Františkovy Lázně. V roce 1865 císař František Josef I. povýšil lázně na město. Velký rozkvět nastal hlavně poté, co byly Františkovy Lázně napojeny na železniční síť. Podle blízké obce Slatina byl nejznámější místní Františkův pramen nazýván Slatinná kyselka nebo také Chebská kyselka. Už kolem roku 1600 měl pověst nejúčinnějšího léčivého pramene v Evropě. V roce 1789 byl poprvé zakryt dřevěným pavilonem s mříží a voda byla z hygienických důvodů svedena do jímací nádrže. Nosičky vody, které tak přišly o práci, vzápětí pavilon podřízly a zdemolovaly. Druhý dřevěný pavilon byl postaven v roce 1793 při zakládání lázní a stál zde až do roku 1832. V té době byl postaven současný zděný klasicistní rondel s dórskými sloupy, který se zachoval v původní podobě a patří mezi symboly Františkových Lázní. Luisin pramen byl objeven v roce 1806 a nese jméno po císařovně Luise. O deset let později byl v jeho blízkosti objeven další pramen, nazvaný Studené vřídlo. Dnešní empírový pavilon nad Luisiným pramenem – jedna z nejkrásnějších empírových lázeňských staveb – vznikl podle projektu krajského inženýra Stöhra v roce 1826. Oba prameny jsou v současnosti používány ke koupelím. Další dva prameny – Solný a Luční – byly objeveny v roce 1817 při průzkumu slatiniště s vývěry. Město Cheb vykoupilo pozemky, propojilo je cestou a zřídilo promenádu k ostatním pramenům. Pro zajištění stability dnešní kolonády zde bylo zapuštěno do bažiny 1116 pilotů. Oba prameny jsou volně přístupné. Po první světové válce nechala městská rada kvůli oživení lázní provést zkušební vrty, aby se našly hlubší prameny s vysokým obsahem kysličníku uhličitého, vhodné ke koupelím. Tak byly objeveny dnešní tři prameny – Kostelní, Glauber III a Glauber IV. V roce 1930 byla dokončena dvorana v neoklasicistním stylu, vycházející z antické chrámové architektury s empírovými egyptskými prvky. Stavba skutečně tak trochu připomíná starověký chrám. Pramen Natálie byl znám od roku 1880, ale zachycen byl až v roce 1912 a jméno nese po srbské královně. Spolu s Františkovým pramenem patří pro svou chuť k nejoblíbenějším. Dnešním symbolem lázní je socha malého čůrajícího chlapečka – Františka. Po městě jezdí zvláštní lázeňský vláček..
|
Přihlášení |
