Hartenberg

Hrad dobyl husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic v r. 1426. Poté zde sídlili Šlikové, do královských rukou se opět dostal v roce 1547. Řada majitelů se tu vystřídala – páni z Písnice, Bredové a po nich Auersperkové. V 17. století byl hrad barokně přestavěn na zámecké sídlo. V letech 1819 – 1823 na hradě pobýval německý básník J. W. Goethe. V současné době je Hartenberk soukromým majetkem. Původní gotický hrad na skále o samotě za vesnicí uváděný r. 1351, na počátku 17. století přestavěný na barokní zámek. Zajímavostí je ve skále vytesaná 23 metrů hluboká studna. V l. 1979-1980 učiněn první pokus o vyčištění studny, r. 2008 studna vyčištěna až na dno. Původně byl zámek barokní, na jedné straně jednopatrový, obdélníkový, na straně druhé dvoupatrová stavba se sedlovou střechou. Stavbu s věží spojuje nižší stavebně mladší obdélníkové křídlo. V interiéru vlastní zámecké budovy je kaple s původním portálem datovaným r. 1608 a rytířský sál se zašlými malbami na stropě ze 17. století. Toto uvádí ve svých Uměleckých památkách Čech pan E. Poche. Ovšem zámek v červnu roku 1985 byl úmyslně zapálen. Statika hradu byla silně narušena nejen žárem, ale i nezájmem státu po r.1945, kdy objekt postupně chátral. Bergfrit z r. cca 1300, v letech 1700 hrázděná nadstavba s krovem, dvěma lucernami a báněmi, byl opraven, požár v r. 1991 zcela zničil krov a vnitřní schodiště..

Z kdysi majestátní stavby zůstala polorozbořená ruina bez střechy a oken. O záchranu Hartenbergu se však zasazuje soukromý vlastník od roku 1997 a spolek Hartenberg, jež vznikl v roce 2008. V roce 2000 byly zahájeny vyklízecí práce v objektu velkého paláce. Ruku k dílu zde od roku 2000 přidaly stovky dobrovolníků ze 74 zemí světa ve spolupráci s Inex SDA. V současnosti uvnitř hradu probíhají rozsáhlé stavební práce za podpory Ministerstva kultury a Karlovarského kraje. V roce 2016 získal majitel hradu a spolek Hartenberg cenu Patrimonium pro futuro za záchranu památky. Spolek Hartenberg také založil sociální podnik, který zaměstnává lidi na okraji společnosti a snaží se začlenit je do pracovního procesu a zvýšit jejich dovednosti. Každoročně se zde koná mnoho tradičních oblíbených akcí pro veřejnost jako jsou Mikulášské jízdy, Hartenberské strašení, Vinobraní, Hradní oslavy , Mše apod. V současnosti návštěvníci mohou shlédnou postupnou obnovu objektu a vyslechnout si příběh hradu. Okolí hradu nabízí rovněž přírodní zážitek a v jeho blízkosti je možno navštívit několik památných stromů v Čechách, školu v roku 1901, shlédnout špýchar ze 17. století nebo si projít naučnou stezku pojednávající o historické těžbě v okolí tvz. Olověný Hartenberg. Návštěvníci se mohou k hradu dostat vlakem ze Sokolova nebo Kraslic - zastávka Hřebeny nebo autem přes Josefov či Krajkovou do Hřeben. Hrad je skrytý v lesích na samém konci vsi. Z historie

Zakladatelé hradu jsou podle všech dostupných pramenů Hartenberkové, původně německý rod ministeriálů. Hartenberkové měli mnoho dvorů a tvrzí. Před vstupem na Chebsko zdědili velký majetek hohenberský a libensteinský, podle něj založili rovněž hrad Kynžvart, zdědili i hrad Schönbrunn u Winsiedelu. V původním erbu měli prý padací mříž, podle jiných pramenů šraňk (celní závoru při vybírání mýta), později od 14. století zkřížené medvědí nohy položené křížem. Tento motiv má v současnosti jako hlavní i znak obce Josefov. Právo k hradu měli jak purkrabské, manské, tak i současně dědičné. Od roku 1350 se majetek Hartenbergu stává manstvím císařským, kdy jej přejímá Karel IV. výměnou za platby z města Budyšína v Lužici. Roku 1401 zadlužený syn Václav IV. na krátko zapisuje opět hrad do manství Habartovi z Hartenberka a jeho příbuzným se závazkem být králi vždy otevřený. Příchodem rodu Maleříků roku 1407 rozvětvený rod Hartenberků na hradě končí. Doba husitská zastihla hrad Hartenberg věrný císaři Zikmundovi, tedy proti husitům, a to nemohl přehlédnout žlutický hejtman. Podle různých verzí zde obléhal hrad vojevůdce Petřík, jindy pak hejtman Jakoubek. Doklady o přímém obléhání však chybí. Šlikovská doba je velkou vlnou rozsáhlých přestaveb původního hradu. Matěj Šlik po roce 1467, kdy hrad získal, opravil hradby, postavil novou kapli s třemi oltáři, kterou vysvětil míšeňský biskup Dietrich. Roku 1486 získává hrad Václav Šlik, a to v léno od krále Vladislava Jagellonského. Následovali Erasmus a Pankrác Šlik. Roku 1523 se ujímá majetků ostrovská větev Štěpánem Šlikem. Štěpán Šlik ale brzy padl v těžké bitvě proti Turkům u Moháče po boku svého přítele krále Ludvíka Jagellonského, posledního z polského královského rodu. Za českého krále byl následně zvolen Ferdinand I. ( získává i uherskou korunu) a na Hartenbergu od roku 1526 vládne Štěpánův bratr Jeroným Šlik, který později připojuje k panství i Loketsko. Od Šliků však v českých dějinách zůstává jako zakladatel světoznámého Jáchymova nevymazatelný. Hartenberg za jejich vlády dosáhl velkého rozkvětu a důležitosti. Odchodem Šliků na Krasíkov byl Hartenberg připojen k panství Loket, což znamenalo období velkého úpadku a zastavení rozsáhlých přestaveb. Král Ferdinand I. v roce 1651 potřebuje mnoho peněz na válku s Turky a půjčuje si mimo jiné od svého bohatého královského kancléře Jindřicha z Plavna 24 000 tolarů. V této ceně mu mimo jiné zastavil Loket, Šompach, Kynšperk i Hartenberk a to na 10 let. Nastupující císař Rudolf II. rozprodává korunní majetky a s Loketskem je nabízen i Hartenberg.. 8. července 1597 se rozhoduje Jindřich z Písnice podepsat kupní smlouvu za 16 000 tolarů a získává s panstvím a hradem (zámkem) Hartenberg i městečko Krajkovou a dalších 11 vesnic jako alodiální panství. Téhož roku přikupuje panství Luby a roku 1604 i město Luby. Proslavil se hartenberskou hrnčířskou hlínou a budováním železných hamrů a zámeckého pivovaru. Jeho syn Jan Jindřich převzal panství roku 1608 a pro svou oddanost císaři byl jmenován královským a císařským radou a také hejtmanem Loketského kraje. Písnicové se na Hartenbergu usadili na téměř 170 let .Bílá hora“ roku 1620 převrací v Čechách kola dějin, na Hartenbergu se však Písnicové udrží. Byli a jsou katolíky a proto spolupracují i s Jezuity na pokatoličtění západočeského pohraničí a rod Písniců je za to povýšen do panského stavu, roku 1643 přejímá majetky Adam Jindřich z Písnice, který získává roku 1650 titul svobodný pán z Písnice. Od roku 1703 získávají titul hrabě a Julius Jindřich Josef Písnic je v letech 1711–1713 jmenován rovněž Loketským hejtmanem. Písnicové zhodnocují svůj majetek velkou stavební aktivitou z hradu se stává renesanční zámek. Julius Jindřich, který Hartenberg spravuje, vstupuje již v roce 1713 do františkánského kláštera v Chebu. Jako bezdětný prodává své neteři Marii Josefě celé panství v roce 1771 jako řeholník umírá. Byl poslední z rodu. Po smrti hraběnky Bredové přejímá celý majetek dcera Marie Anna provdaná za hraběte Leopolda Auersperka. I ona ovdověla a sama umírá v roce 1814. Nemá přímého dědice a majetku se ujímá proto synovec Josef Jáchym z Auersperka, který zemřel roku 1857 a dále vládne jeho vdova Františka narozená již na Hartenberku. Působení rodu Auersperků končí roku 1901 opět pouze ženskou linií – úmrtím tehdejší hraběnky, majetek je předáván neteři Marii provdané za barona Kopala a i zde se majetku po smrti rodičů ujímá již bezdětná dcera Františka, která zde pobývá až do konfiskace v roce 1945.

Stalo se, že husité přitáhli pod hrad. Zeman z Boučí jí radil, ať se dá jako on ke kalichu. Husitský hejtman Petřík jí žádal, ať se mu vzdá, ona ale odmítla. Spíže naplněné masem, obilím a pivem ji posilovaly a tak dala obsadit hradby. Hejtman opakoval svoje výzvy, ale Zdeňka byla neústupná a vyzývala jej, ať zkusí hrad dobýt. Po neúspěšném dobývání se hejtman rozhodl, že je vyhladoví. Pár dní byl klid, ale když byla v komíně poslední uzená kýta, ukázala se na věži hrdá Zdeňka. Vzkázala Petříkovi, že marně čeká na jejich smrt, a provokativně jim hodila poslední kýtu. Přesto ale chtěla zamezit prolévání krve, a proto jej vyzvala ke smíru, pokud nechá jí a její lidi z hradu odejít. Petřík souhlasil, ale s tím, že ona jej musí na hradě očekávat. Obránci napakovaní šperky a zlatem opustili hrad, zatím co Zdeňka čekala v hradním sklepě. Petřík vešel, ale ustrnul. Stála před ním bíle oděná hradní paní uprostřed sklepení s hořící loučí. Tou ukazovala na sud se střelným prachem. V tu chvíli ale do sklepa dolehl shon a křik zpod hradeb. Do hradu totiž vpadla očekávaná pomoc. Pověst má i jiný konec, drsnému kališníkovi se sličná katolička zalíbila, a tak si jí odvedl a měl s ní spoustu dětí....