hrad Skalná

Skalná - mladší tvrz

Nově zastřešená budova v přehradí hradu Skalná.

© Pavel Jarý, 20.8.2006

Skalenský hrad dnes zdaleka nevypadá tak, jako na fotografii. Je zrekonstruovaný, je v něm restaurace a malé muzeum. Skalná není ves, jak se v článku praví, ale městečko.

Hrad je přístupný, dokonce i mimo sezonu - je v něm hradní restaurace…

Anna Hladíková , 30.3. 2010

Muzeum hradu 25,- Kč, Muzeum hasičské techniky 50,- Kč

Anna Hladíková, 30.3. 2010

Hrad Vildštejn (Skalná) stojí na žulové skále nad přítokem Vonšovského potoka. Od města Skalné býval oddělen příkopem, dnes už zasypaným. První písemná zpráva o Vildštejně je z r. 1224, kdy valdsaský opat Erhard mluví o výkupu desátků od Gerolda z Vildštejna, kterému patřily i některé statky v okolí Valdsas a Tirschenreutu, za 59 hřiven stříbra. Gerold byl asi zakladatelem tohoto hradu. V r. 1225 se objevuje jako svědek na listině o urovnání sporů o panství v Elsterberku (dnešní Sasko) Albert Nothaft z Vildštejna, který byl asi Geroldovým blízkým příbuzným. Albert a jeho bratr Jindřich darovali v r. 1243 spolu s Jindřichem z Libštejna další desátky ve výši 8 talentů hraběti Jindřichovi z Ortenburka, který je postoupil valdsaskému klášteru. Jiný člen tohoto rodu vystupuje v r. 1251 jako svědek na listině českého krále Václava I. o valdsaském patronátu nad kostelem v Plané. R. 1295 prodal…  číst dále

Valdštejnské rusalky

Rozpálený vzduch se vedrem až chvěl. Suchým žárem sál poslední kapky života rozpukané půdy. A život, aby nepodlehl, uchýlil se do příjemného stínu temného lesa a soustřeďoval se u vody, která zaručovala jeho bytí. Tak tomu jednou bylo za velice dávných, pradávných časů u pramene severně od Vildštejna. Voda bublala, napájela srnky, ptactvo a chovala v sobě tajné kouzlo: rusalky. Vodní žínky byly jen o málo větší než vážky. Jejich roucha měla barvy duhy a vlála při každém sebemenším pohybu. Z rozpuštěných vlasů rusalek padal žlutý pel života, který trousily, kudy chodily. Mnohé zrnko spadlo i do vody, která kolem každého prášku utvořila ochranné pouzdro, vzduchovou kuličku. Žínky sedávaly do mechu a skotačily s květu na květ, sajíce vonný med. Tenkráte jen málokdo znal pramen rusalek. Jen z nedalekých mlýnů k němu častěji zavítala útlá Blanka. Přišla i onoho parného dne. Velice se podivila, když u pramene…  číst dále

Přibalte si turistické mapy

Toto místo jsme nalezli na těchto mapách.

Shocart turistické 1:50 000

01 Ašsko a Chebsko

Cykloturistické mapy, Kartografie

05 Ašsko, Chebsko

09 Západočeské lázně, Slavkovský les

Turistické mapy 1:100 000, Kartogradie

101 Chebsko. Ašsko