
Skalenský hrad dnes zdaleka nevypadá tak, jako na fotografii. Je zrekonstruovaný, je v něm restaurace a malé muzeum. Skalná není ves, jak se v článku praví, ale městečko.
Hrad Vildštejn (Skalná) stojí na žulové skále nad přítokem Vonšovského potoka. Od města Skalné býval oddělen příkopem, dnes už zasypaným. První písemná zpráva o Vildštejně je z r. 1224, kdy valdsaský opat Erhard mluví o výkupu desátků od Gerolda z Vildštejna, kterému patřily i některé statky v okolí Valdsas a Tirschenreutu, za 59 hřiven stříbra. Gerold byl asi zakladatelem tohoto hradu. V r. 1225 se objevuje jako svědek na listině o urovnání sporů o panství v Elsterberku (dnešní Sasko) Albert Nothaft z Vildštejna, který byl asi Geroldovým blízkým příbuzným. Albert a jeho bratr Jindřich darovali v r. 1243 spolu s Jindřichem z Libštejna další desátky ve výši 8 talentů hraběti Jindřichovi z Ortenburka, který je postoupil valdsaskému klášteru. Jiný člen tohoto rodu vystupuje v r. 1251 jako svědek na listině českého krále Václava I. o valdsaském patronátu nad kostelem v Plané. R. 1295 prodal… číst dále
Rozpálený vzduch se vedrem až chvěl. Suchým žárem sál poslední kapky života rozpukané půdy. A život, aby nepodlehl, uchýlil se do příjemného stínu temného lesa a soustřeďoval se u vody, která zaručovala jeho bytí. Tak tomu jednou bylo za velice dávných, pradávných časů u pramene severně od Vildštejna. Voda bublala, napájela srnky, ptactvo a chovala v sobě tajné kouzlo: rusalky. Vodní žínky byly jen o málo větší než vážky. Jejich roucha měla barvy duhy a vlála při každém sebemenším pohybu. Z rozpuštěných vlasů rusalek padal žlutý pel života, který trousily, kudy chodily. Mnohé zrnko spadlo i do vody, která kolem každého prášku utvořila ochranné pouzdro, vzduchovou kuličku. Žínky sedávaly do mechu a skotačily s květu na květ, sajíce vonný med. Tenkráte jen málokdo znal pramen rusalek. Jen z nedalekých mlýnů k němu častěji zavítala útlá Blanka. Přišla i onoho parného dne. Velice se podivila, když u pramene… číst dále
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.