
Rozsáhlé tvrziště se rozkládá přes pozemky usedlostí čp. 15, 16 a 17 na severovýchodním okraji vsi nad Lomnickým potokem. Leží na kraji plochého návrší, které převyšuje okolní terén až o 10 m.
Centrální plošina (cca 30 x 18 m) tvrze byla chráněna po obvodu příkopem (dodnes místy hlubokým až 3 m, šířka 4 - 7 m), který byl napájen vodou z Lomnického potoka. Příkop byl doplněn vnějším valem se zaoblenou korunou na severní, severozápadní a severovýchodní straně. Vnitřní hrana koruny valu je vzdálená od okraje jádra tvrze asi 15 m.
Další informace o tvrzi přinese až archeologický výzkum místa.
Václav z Týna je r. 1408 jmenován jako svědek v kupní smlouvě loketských měšťanů, kteří získali od Jindřicha Reisengrünnera ves Rüditzgrün. Z mladší doby známe také Jana z Týna, který se rovněž vyskytuje ve svědečných řadách a je také mezi rytíři, uzavírajícími r. 1437 smlouvu s městem Kynšperkem. Tvrz samotná se v písemných pramenech zmiňuje až roku 1568. Nejvýznamnějším příslušníkem tohoto rodu byl bezesporu Kryštof z Týna (1453 - po r.1516). Ten byl ve věku osmnácti let vyhnán otcem Hildebrantem do světa a přes mnohé životní peripetie dosáhl hvězdné kariéry jako hejtman měst Terstu a Fiume, poté byl jedním z velitelů vojsk císaře Fridricha III. v Istrii. Po návratu domů koupil hrad Starý Hrozňatov, kde pak zhruba následujících sto let žili jeho potomci. Počátkem 16. století držel Týn rod Vorreiterů, od kterých pak rytíři z Týna vykoupili Týn nazpátek. Jejich rod vymírá na přelomu 16. a 17. století. Z této doby jsou ve zdi lomnického kostela dochovány náhrobníky posledních Týnarů. Roku 1599 koupila Týn a Lomnici Anna Marie Šliková a krátce poté se tyto majetky stávají součástí falknovského panství. Tvrz tehdy přestala sloužit jako panské sídlo, byla opuštěna a postupně zchátrala. Koncem 18. stol. se tvrz zmiňuje jako zpustlá, postupně zanikla. Dnes její existenci připomínají terénní pozůstatky v podobě příkopu s vnějším valem a středového pahorku. Tvrziště patří od r. 1958 mezi nemovité kulturní památky ČR..