Kostel během rekonstrukce v r. 2016.
© Luděk Vláčil 07/2016
Barokní jednolodní farní kostel Božího Těla (kościół Bożego Ciała) navazující krytou chodbou na zámecký komplex se nachází ve městě Międzylesie (česky Mezilesí, též Středolesí, německy: Mittelwalde) v jihozápadním Polsku, v Dolnoslezském vojvodství na řece Kladská Nisa u hranic s Českou republikou. Městečko obklopují svahy Bystřických hor na západě a masiv Králického Sněžníku na východě. Kromě již zmíněného zámku a kostela se zde nachází množství dalších památek jako například mariánský sloup na náměstí Svobody (plac Wolności) z r. 1698, hřbitovní kostel sv. Barbory a činžovní i tkalcovské domy z 18. a 19. století nebo bývalý novogotický evangelický kostel z let 1889 -1900. U zdejšího nádraží je vyhlídka s dalekým výhledem a městem prochází množství turistických cest.
Kdy Międzylesie (česky Mezilesí) vzniklo, není známo. Předpokládá se, že ves v těchto místech existovala již v 11. století a někdy v letech 1249-1290 byla povýšena na město. ...Jisté je, že se Mezilesí v roce 1264 stalo správním sídlem zboží a roku 1294 je již zmiňováno jako město. Tehdy jej král Václav II. s okolním panstvím daroval lénem cisterciáckému řádu (latinsky Ordo Cisterciensis, OCist.). Snad již v té době zde stála i sakrální stavba. V roce 1316 koupil městečko od řádu cisterciáků rytířský rod von Glaubitz, který pravděpodobně již v polovině 14. století v centru města založil kamenný gotický hrad. V té době nedaleko hradu jistě stál i dřevěný kostel Božího Těla, jenž je prvně zmiňován v roce 1384. Ve 30. letech 15. století bylo město s hradem a kostelem Božího Těla vypáleno husity a téměř zaniklo. Kostel byl brzy postaven znovu, ale v roce 1595 byl opět zničen. V letech 1600-1613 došlo k postavení nového zděného farního kostela Božího Těla. Již v období třicetileté války, v roce 1643, nově budované město vypálili Švédové. Za finanční podpory tehdejších majitelů zámku, rodu Althanů, především Michaela Wenzela z Althannu (1668-1738), byl v letech 1699-1713 kostel přestavěn podle projektu italského architekta Jakoba Carova. V té době vznikla na západní straně vysoká věž. V roce 1776 postihl město požár, který částečně zasáhl i střechu kostela. V letech 1776-1779 došlo k přestavbě do současné barokní podoby a propojení kostela se zámkem krytou chodbou. Z 18. století pochází také budova fary. V 19. a 20. století byl kostel několikrát renovován a mírně upravován. Poslední rekonstrukce probíhala kolem roku 2016..
