© Luděk Vláčil 08/2023
Město Międzylesie (česky Mezilesí, též Středolesí, německy: Mittelwalde) leží v jihozápadním Polsku, v Dolnoslezském vojvodství na řece Kladská Nisa u hranic s Českou republikou. Městečko obklopují svahy Bystřických hor na západě a masiv Králického Sněžníku na východě. Dominantou města je zdejší zámek propojený s farním kostelem Božího Těla. Kromě již zmíněného zámku a kostela se zde nachází například radnice, mariánský sloup a hřbitovní kostel sv. Barbory.
Kostel je orientovaná zděná stavba s vysokou lodí s čtyřpatrovou západní věží a polygonálním kněžištěm, k němuž přiléhají dva přístavky. Kněžiště a loď jsou zastřešeny samostatnými střechami. ...Interiér chrámu zdobí polychromie v odstínech hnědé, žluté s přídavkem šedé a modré. Barokní hlavní oltář z roku 1741 je dílem sochaře Antona Nitsche z Międzylesie a tesaře Josepha Schrama. Boční oltář a varhany jsou z 2. poloviny 18. stol. Kazatelna v historizujícím stylu je z 4. čtvrtiny 19. stol. V kostele se nachází hodnotný neoklasicistní náhrobek zdobený bustami Josepha Christopha Ludwiga († 1810), obchodního rádce a nejvýznamnějšího obchodníka s textilem v Międzylesie, a jeho manželky..
Během reformace ztratili katolíci farní kostel Božího Těla, který se dostal do rukou protestantů. V roce 1617 si katolíci postavili nový kostel v pozdně renesančním slohu s novogotickými prvky. ...Šlo o projev ideového a uměleckého fenoménu vyskytujícího se v architektuře kolem roku 1600 a vědomé archaizace. Kostel byl vystavěn s vysokou lodí pravděpodobně bez věže. Interiér kostela měl rovné dřevěné stropy, pravděpodobně malované. V roce 1643 během třicetileté války byl kostel sv. Barbory zničen. Jelikož katolíci opět získali farní kostel, zůstal hřbitovní chrám dlouho neopravený. K obnově došlo teprve v roce 1670. V té době byla zvýšena nebo postavena věž, byla zaklenuta loď a presbytář. Chrám sv. Barbory zpočátku získal status hřbitovní kaple a poté hřbitovního kostela. V letech 1804, 1844 a kolem let 1880-1910 byl kostel upravován. Při poslední rekonstrukci byly provedeny drobné úpravy, při kterých vznikla vnitřní polychromie v historizujícím stylu s prvky neorenesance, neoklasicismu a neobaroka..
