Víckov

Tomu odpovídá i dispozice hradu. Celý hradní areál má tvar čočky s několika zalomeními, jeho rozloha je – vzhledem k tomu, že jde o sídlo menšího šlechtice – poměrně velká. Oblouk hradby silné 1,8 metru přetíná ostrožnu v délce 100 metrů. Před zdí je příkop široký 12 metrů a hluboký cca tři metry. V celé délce zdi z ní nevystupuje žádná věž či jinný obranný prvek. Pouze na severním konci této hradby je viditelný pozůstatek hranolové brány, která měla zřejmě jen jedno patro nad průjezdem. Přístup byl po mostě přes příkop branou na předhradí, z jehož zástavby se nic kromě hradby nedochovalo. Od samotného jádra bylo předhradí odděleno subtilní zdí, ve které byla proražena brána. Předhradí a jádro od sebe nebyly odděleny příkopem, což je v této oblasti dost obvyklé řešení. Z této hradební příčky se mnoho nedochovalo a její průběh není v některých úsecích přesně jasný. V severozápadním rohu jádra (při dělící hradbě na nejchráněnějším místě ostrožny) stával trojprostorový obdélný palác o rozměrech 8,5x17 metrů, který mohl mít i více pater (a byl tedy spíše věží). Z něj se zachoval nejvýraznější fragment hradu, totiž valeně klenutá místnost v přízemí a část patra s oknem. Někdy se uvádí, že v zalomení oblouku jižní hradby stával nějaký vyvýšený objekt (viz rekonstrukce). Celkově má hrad spíš charakter opevněného dvorce a zřejmě proto zanikl již na počátku husitských válek. V současné době je celý hrad velmi zarostlý křovím a nepřehledný. Navíc majitel chaty hned za příkopem hradu není z návštěvníků příliš nadšený..

Hrad se připomíná už v 13. století a psal se podle něho starobylý moravský rod pánů z Víckova. Prvním skutečně doloženým členem rodu byl Bernard z Víckova, po něm pak Arkleb z Víckova, který je uveden jako svědek na listině z 15. května 1346 určené pro řád německých rytířů v Hostěradicích. V r. 1351 se po hradě psal Bohuslav z Víckova, který sídlil také na blízkém hradě Mitrově. Byl to muž velmi významný, který v r. 1353 zastával úřad zemského sudího. Prováděl patrně na víckovském zboží kolonizační činnost a chtěl vybudovat z vesnice Žďárce tržní středisko svého panství. V r. 1358 postoupil na doživotí hrad Víckov, ves Žďárec, Vratislávku a zaniklý Holánkov s lesy a veškerým příslušenstvím Bočkovi staršímu z Mostiště. Zdá se, že Boček brzy zemřel a víckovské zboží se vrátilo zpět Bohuslavovi, který prodal v r. 1366 jednu jeho část Janovi z Meziříčí a jeho bratru Jindřichovi, plebánu v Hrušovanech. Druhou část, tj. hrad a vesnici Víckov, prodal téhož roku moravskému markraběti Janovi. Držební vztahy hradu jsou v druhé polovině 14. století nejasné, neboť určitý podíl na něm měl i Vaněk z Potštejna, který v r. 1375 postoupil svou část hrad Mitrova a Víckova, vsi Víckovec (zanikla), Janovičky, půl Meziboří, ves Mitrov, díl Drahonína a městečko Strážek rovněž markraběti Janovi. Od markrabat dostal nebo koupil víckovské zboží někdy před r. 1419 Hašek Ostrožský z Valdštejna, který byl původně přívržencem husitů. Jeho přechod na stranu Zikmundovu se mu však vymstil a důsledky pocítilo víckovské zboží. V říjnu 1425 ustupovali po nezdařeném obléhání táborské posádky v Třebíči král Zikmund a rakouský vévoda Albrecht k Tišnovu. Husité postupovali za nimi. Ve Žďárci odbočilo táborské vojsko od tišnovské cesty a zamířilo k Víckovu. Dne 27. října se utábořilo v Haškově vsi Holánkově, na místě, jemuž se podnes říká Tábor. Odplatou za to, že Zikmundova a Albrechtova vojska plenila statky sesazeného zemského hejtmana Petra Strážnického z Kravař na Náměšťsku, zpustošili husité Haškův majetek na Tišnovsku; ves Holánkov vypálili a pravděpodobně se zmocnili i hradu Víckova. Někdy před r. 1436 postoupil další majitel zboží, Jan z Pernštejna, Víckov s příslušnými vesnicemi Janu Vojnovi mladšímu z Litavy. Po vymření Vojnů z Litavy (1464) připadlo víckovské zboží jako odúmrť králi Matyáši Korvínovi. Ten je daroval v r. 1482 Janu a Petru Mrakšům z Noskova, kteří prodali hrad v r. 1490 Vilému z Pernštejna; to však už byl pustý.