kostel sv. Petra a Pavla

Ve východní stěně presbytáře je výklenek – sanktuarium, zakrytý původní ručně dělanou mříží z plochých prutů. Stopy barokních úprav nese sakristie i její klenba. První větší oprava byla provedena na počátku 17. století. Do doby vlády císaře Josefa II. byl kostel v zanedbaném stavu. Panovník zrušil klášter minoritů v Pardubicích a řeholníci byli umístěni na prázdných farách. Do téměř prázdného kostela byl ze zrušeného kláštera převezen hlavní oltář, oltář postranní s obrazem sv. Františka, ostatky sv. Benedikta a barokní kazatelna z 18. století. Koncem 19. a počátkem 20. století byl kostel regotizován. Loď byla prodloužena, její zdi zvýšeny asi o dva metry a po celé budově byla rozmístěna malovaná pseudogotická okna a vybudována sanktusová věžička. Při přestavbě počátkem 20. století byla v kostele položena nová dlažba, zakoupeny dřevěné lavice a varhany. Místní rodák O. Brož namaloval novou Křížovou cestu a o další malby v kostele se postaral žák Mikoláše Alše akademický malíř Antonín Hasler z Prahy. Hřbitov v okolí kostela existuje zřejmě od nejstarších dob. Jeho zeď byla několikrát opravována a vpravo od východního vchodu je pískovcová mísa, která dříve sloužila jako nádoba na svěcenou vodu u vchodu kostela. Hranolová zvonice ze 17. století je kryta šindelovou střechou a na okapní římse se dochovaly původní malby. Nejstarší a největší zvon je z roku 1532 a váží 1200 kg. Kostnice s kuželovitou střechou je starší, než zvonice a uvnitř je oltář z lebek a kostí..