
Ves Želeč, součást obce Měcholupy, se nachází 11 km jižně od Žatce, na železniční trati Praha – Žatec - Chomutov, kdy je i zastávka Želeč.
Za Michnů z Vacínova v první pol. 18.st. byl v Želči postaven pozdně barokní zámek obdélníkového půdorysu. Je postaven zřejmě na základech původní tvrze, není to však přesně doloženo. Společně s hospodářskými budovami tvoří areál zemědělského podniku.
V současnosti je zámek opuštěný a začíná chátrat. Veřejnosti není přístupný.
Mikuláše nese jméno po knězi Mikuláši, který v Želči posobil do r. 1360. V té době se hovoří také o jistém Vilému ze Skal, jako o patronátnímu pánu nad Želčí. V r. 1396 vlastní Želeč Albrecht z Kolovrat. V 1401 - 1406 se hovoří také o jistém Zikmundovi a Vilémovi ze Želče. Později patří obec Čelechovcům, kteří zde nechávají vystavět tvrz kol. 1570. R. 1575 kupuje tvrz, dvůr a vesnici s kostelním patronátem a vším příslušenstvím Diviš Hrobčický z Hrobčic za 7450 kop míšenských grošů. V r. 1578 daruje tvrz své manželce Markétě. Bohuslab Hrobčický, syn Diviše později připojuje panství Želeč k panství Líčkov. Bohuslav Hrobčický 12. května 1623 při konfiskaci ztrácí své statky, mezi nimi také Líčkov a Želeč s tvrzí a mlýnem. Při čemž se jmenovitě uvádí: „Tvrz z kamene vystavěná s krásnými prostrannými světnicemi v přízemí a prvním patře, ceněná na 500 kopami míšenských grošů, potom mlýn pod Želčem v jednom složení, ze kterého muselo býti odváděno 14 měřic pachtovného“. Později ves prošla několika majiteli. Za zmínku ovšem stojí Johann František Zessner ze Spitzenberga se svojí ženou Marii Terezou, který nechal přestavěn kostel sv. Mikuláše v r. 1750 do nynější podoby..