kostel Narození Panny Marie

Stylem se jeví jako přechodný ze slohu románského do gotického. Renesanční věž v západním průčelí je tvořena mohutným hranolem, který zaujímá celou šíři budovy. Vrchní patra věže byla přistavena roku 1763. Ve věži jsou zavěšeny tři zvony. Chrámová loď je podélného tvaru s plochým stropem. Po obou stranách lodě přistavěny patrové oratoře. Délka lodi činí 9,9 m, šířka 6 m a výška 7 m. Na transept s obdélným křížením a přibližně čtvercovými rameny navazuje polygonálně zakončený presbytář. Transept i presbytář jsou zaklenuty křížovými poli žebrových kleneb s šestipaprsčitým závěrem. Za oltářem se dochovaly dvě gotické fresky z doby před rokem 1350. Za presbytářem osově navazuje přízemní přibližně čtvercová sakristie. Před ohradní zdí okolo kostela je umístěna na kamenném římsovaném hranolu, ohrazena kamenným zábradlím, socha sv. Jana Nepomuckého. Pochází zřejmě ze sochařské dílny Matyáše Brauna a vytvořena byla kolem roku 1724. Sousoší je vedené v Seznamu kulturních památek. Další socha sv. Jana Nepomuckého umístěna ve výklenku kostelní ohradní zdi.

století snad v souvislosti se stavbami v nedalekém Milevsku. Nelze také vyloučit existenci staršího předchůdce kostela. Ke gotické přestavbě došlo podle starší literatury (V. Mencl) v letech 1270–1280, J. Kuthan posunul dataci na přelom 13. a 14. století. Podle tvarosloví architektonických prvků (zejména klenebních žeber, konzol a svorníků) a nástěnných maleb J. Varhaník a J. Adámek datují tuto gotickou přestavbu do druhé čtvrtiny 14. století, D. Líbal zpřesňuje dataci na dobu kolem r. 1340. O rok později je také kostel jako farní poprvé zachycen písemnými prameny. Další úpravy probíhaly i během pozdní gotiky, jejich stopy však setřely mladší zásahy, takže do tohoto období můžeme zařadit pouze krov kostela dendrochronologicky datovaný do let 1447/8 a dva bohatě profilované pozdně gotické portály datované do druhé čtvrtiny 16. století. Podle účetních zápisů byly v letech 1597 a 1612 pořízeny dva mohutné zvony, a roku 1616 byla postavena pozdně renesanční západní věž. Údaje kostelních účtu potvrzuje i dendrochronologická datace trámu v patře věže do roku 1614. Roku 1635 byla k jižní zdi lodi přistavěna nová klenutá kaple (dnes oratoř) a věž byla zvýšena o druhé zděné patro, nad nímž bylo ještě dřevěné zvonové podlaží. Někdy po roce 1623 zanikla zdejší farnost a obnovena byla až roku 1787. Na konci 17. století byl kostel zbarokizován - do zdí byla prolomena nová okna (1696), byl pořízen barokní mobiliář (hlavní oltář 1693). Roku 1762 bylo dřevěné zvonové patro věže nahrazeno zděným, tehdy byla zřejmě postavena i východní sakristie poprvé zmiňovaná o rok později. Roku 1770 byl kostel poškozen úderem blesku, v následujících letech byl však opraven, jak dokládají účetní záznamy z roku 1777, mimo jiné byly zřízeny i obě boční oratoře (jižní nástavbou patra na zmíněné kapli, severní jako novostavba). Roku 1887 byly proraženy arkády mezi lodí a přízemím obou oratoří.