
Do kostela je možno v teplejších obdobích roku nahlížet mříží u západního vchodu. Přístupný je během bohoslužeb, které se konají s výjimkou čtvrtka každý den v týdnu (viz kontakt).
Po skončení třicetileté války jej nahradila nová svatyně na významně větším půdorysu, postavená ve formách jednoduchého raného baroka, svým rozvržením připomínající kapucínské kostely (obdélná loď, odsazený presbytář čtvercového půdorysu, křížové klenby). Vzhledem k farnímu účelu kostela má však k severnímu boku presbytáře připojenou vysokou hranolovou věž, zakončenou hlásným ochozem. Vzhledem k poloze vůči náměstí byl závěr opatřen štítem, který má evokovat hlavní průčelí (obdobně jako u starších kostelů v Bechyni a Soběslavi). Roku 1735 byly k bokům lodi připojeny symetricky dvě rozměrné kaple (svaté Barbory a Jana Nepomuckého), zaklenuté kopulemi (krytina upevněná přímo na maltu, tedy bez krovu) s lucernami. V 60. a 70. letech 18. století získal kostel bohaté jednotně koncipované vnitřní zařízení.