Karlov

Nevelký, půvabný objekt spojuje v sobě prvky dvou etap vývoje barokního slohu. Základní kompoziční myšlenka připojující k ústřednímu tělesu, vyvolávajícímu dojem excentristického rozpětí, boční nižší části, je ještě vrcholně barokní. V tomto smyslu je zámeček vlastně jakousi redukovanou variantou Alliprandiho stavby zámku v Liblicích, inspirované ideálním projektem J.B.Fischera z Erlachu a vzniklé v posledních letech 17. století. Vedle této základní barokní kompoziční představy je však samotné provedení stavby rokokové, v detailu až lehce zlidovělé. Obnova fasád v r. 1991, při níž byl proveden průzkum barevnosti fasád, ukázala,že stavba vznikla v jednom časovém úseku bez dalších zásahů do jednotlivých architektonických detailů. Z toho je patrné, že zámeček nemohl vzniknout před pol. 18. století, jak se někdy uvádí, ale až poté, co proběhla rokoková úprava vídeňského Hofburgu či Pražského hradu. Oblá ostěnní oken této stavby, odvozená právě od zmíněných císařských staveb, totiž datují stavbu až do 50., či lépe 60. let 18. století. Zámeček se zachoval téměř v původním stavu, až na nově proražené vchody a další drobnosti..

Karlov nebyl, jak dokázal průzkum z počátku 90. let minulého století, během staletí nijak výrazně přestavován a dochoval se až na malé drobnosti v původní podobě. Od roku 1950 byl využíván k potřebám sousedního dětského tábora. Naproti se nachází bývalý hospodářský dvůr, který v současné době využívá Sananim, Terapeutická komunita Karlov (TKK)..

1842 orličtí Schwarzenberkové (do r. 1948). Barokní zámek je jednopatrová budova sestávající ze střední válcové části oválného půdorysu se sálem, k níž ze stran přiléhají dvě kratší křídla.