Sochu tehdy čerstvě svatořečeného zemského patrona nechala po roce 1730 před vjezdem do zámku postavit Barbara von Löwenegg jako výraz pokání za nekonformní společenský život, který zde vedla v předchozích letech. Zpodobnění světce se poněkud vymyká z dobových standardů.
Socha svatého Jana Nepomuckého před zámkem Nový hrad v Jimlíně
Nový hrad se roku 1715 stal majetkem Barbary von Löwenegg, rozené de Tondeur. Šlechtična proslula značně nekonvenčním životem, který zde vedla za nepřítomnosti svého manžela. Ten byl vázán povinnostmi u vídeňského dvora, takže Barbara nalézala v samotě útěchu hned u dvou bratrů z rodu Michnů z Vacínova, Ferdinanda a Gottlieba Sabalda. Po stížnostech manžela zasáhl prostřednictvím hejtmana žateckého kraje císař Karel VI.: hraběnka byla internována u pražských voršilek a oba Michnové museli zaplatit značné pokuty. Po usmíření s manželem se Barbara na Nový hrad vrátila, jako výraz pokání nechala před vjezdem do zámku vztyčit sochu tehdy čerstvě kanonizovaného Jana Nepomuckého. Sama socha je podobně jako důvod jejího vzniku značně nekonvenční. Postoj a rozmístění atributů se výrazně odlišuje od kánonu, zavedeného Brokoffovou sochou na pražském Karlově mostě, který respektovala většina barokních zpodobení patrona zpovědního tajemství a ochránce proti pomluvám. Prostovlasý světec bez svatozáře se pravou nohou opírá o alegorii zeměkoule. Socha byla rekonstruována v rámci prací na zámku a v jeho bezprostředním okolí.
Ivan Grisa, 22.5. 2011
