Socha od jihozápadu, v pozadí zámecká barokní sýpka
© Ivan Grisa 05/2011
Nový hrad se roku 1715 stal majetkem Barbary von Löwenegg, rozené de Tondeur. Šlechtična proslula značně nekonvenčním životem, který zde vedla za nepřítomnosti svého manžela. Ten byl vázán povinnostmi u vídeňského dvora, takže Barbara nalézala v samotě útěchu hned u dvou bratrů z rodu Michnů z Vacínova, Ferdinanda a Gottlieba Sabalda. Po stížnostech manžela zasáhl prostřednictvím hejtmana žateckého kraje císař Karel VI.: hraběnka byla internována u pražských voršilek a oba Michnové museli zaplatit značné pokuty. Po usmíření s manželem se Barbara na Nový hrad vrátila, jako výraz pokání nechala před vjezdem do zámku vztyčit sochu tehdy čerstvě kanonizovaného Jana Nepomuckého.
Sama socha je podobně jako důvod jejího vzniku značně nekonvenční. Postoj a rozmístění atributů se výrazně odlišuje od kánonu, zavedeného Brokoffovou sochou na pražském Karlově mostě, který respektovala většina barokních zpodobení patrona zpovědního tajemství a ochránce proti pomluvám. Prostovlasý světec bez svatozáře se pravou nohou opírá o alegorii zeměkoule.
Socha byla rekonstruována v rámci prací na zámku a v jeho bezprostředním okolí.
|
Přihlášení |
