kostel sv. Jiljí

Vinařice, založené na nepravidelném protáhlém půdorysu, jsou uváděny již v r. 1238. Kostel stojící na vyvýšenině u západního okraje obce, obehnané ze tří stran opěrnou zdí z kamenných kvádrů, je zmiňován až k r. 1356.

Původně gotická stavba byla v 18. století (v letech 1746 až 1751) výrazně zbarokizována a k západnímu průčelí byla přistavěna hranolová věž. Zdivo západní věže se ve spodní rovnoměrně rozšiřuje, zřejmě vzhledem k malé stabilitě podloží. Boční nároží západního průčelí lodi u věže jsou zaoblená, fasádu lodě člení lizénové rámce a pilastry. Stěny lodi prolamují jednoduchá půlkruhovitá okna. K severní straně presbytáře a nároží lodi je přistavena sakristie s kamenným portálem ve východní stěně.

Pětiboký gotický presbytář má tři okna zazděná, dvě okna barokně upravená a s půlkruhovým záklenkem jsou otevřená. V jednom zazděném okně je patrno zachované gotické kamenné (opukové) ostění. Presbytář stabilizují opěráky z kamenných kvádrů s dvěma kamennými stříškami. Presbytář je sklenut jedním polem křížové klenby, vlastní uzávěr paprsčitou žebrovou klenbou. Žebra se stýkají v okrouhlých svornících. Loď kostela je plochostropá, zděná kruchta na dvou pilířích je podklenuta valenou klenbou. V podkruchtí se vchází do prostoru božího hrobu.

Vnitřní zařízení tvoří hlavní oltář a dva boční protějškové oltáře, rokokové z r. 1781. Obraz sv. Jiljí z 2. poloviny 18. století na hlavním oltáři pochází od J. Kramolína. Na konzolách stojí barokní sochy bl. Podivena, sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína. Kazatelna je klasicistní, varhany pocházejí z konce 18. století. Mobiliář doplňuje kamenná barokní křtitelnice.

Kostel prošel v poslední době opravou vyjma presbytáře, v jehož zdivu jsou četné trhliny dané statickými poruchami.