kostel sv. Jiljí

Boční fasády jsou podepřeny opěrnými pilíři a prolomeny trojicí pravidelně rozmístěných vysokých okenních otvorů se segmentovými záklenky. Ve východní části severní fasády a na středu jižní jsou přistavěny vstupní přístavky. K jižní straně věže je připojen schodišťový přístavek s obdélným vstupem. Fasády věže jsou završeny bohatě profilovanou korunní římsou. Střecha lodi je sedlová a nad závěrem mírně zvalbená. Na věži je čtyřboká stanová střecha přecházející odstupněním v polygonální stan, ve vrcholu je makovice a křížek. Její odstupňovaná střecha je tvaroslovně charakteristická pro vranovské panství. V době vzniku byla mistrovskou pokrývačskou prací. Strop kněžiště je sklenut jedním polem křížové klenby a pětibokým závěrem. Loď je zaklenuta čtyřmi poli pruské klenby s oválnými zrcadly navzájem dělenými pasy, které nasedají na polopilíře s římsovými hlavicemi sahající jen do poloviny výšky zdí. Žebrová klenba se sbíhá v kruhových zdobených svornících, placky jsou zdobeny štukovými rámy. Na západní straně lodi je kruchta. Podvěží, ve kterém je umístěna sakristie, je zaklenuto pruskou klenbou. Hlavní oltář kostela je zasvěcený patronu chrámu, svatému Jiljí. Boční oltáře jsou zasvěceny Matce Boží a sv. Jáchymovi a Anně..

Roku 1598 se Lukov uvádí jako luteránský. Od roku 1609 byl opět katolický a byl pod správou biskupství olomouckého. Později přešel patronát opět na majitele vranovského velkostatku. Farnost zřejmě zanikla v průběhu třicetileté války a kostel byl značně poškozen. Roku 1657 byl Lukov přifařen do Štítar a v roce 1703 vznikla lukovská lokálie. V roce 1749 byl starý gotický kostel přestavěn do současné pozdně barokní podoby. Pouze v presbytáři je zachováno zdivo a klenby gotické stavby, které byly později novogoticky upraveny. Roku 1785 byla lukovská lokálie povýšena na kurácii a roku 1859 pak na farnost. Až do roku 1825 kostel obklopoval hřbitov. V letech 2016-2017 byl kostel rekonstruován..