Komorní hůrka

V řadě starších pramenů je uváděna domněnka, že Komorní hůrka je nejmladší sopkou na českém území. Podle posledních výzkumů je toto prvenství přiznáváno spíše Železné hůrce, která leží asi 14 km vzdušnou čarou jihovýchodně při česko-bavorské hranici (viz samostatné heslo). Komorní hůrka vznikla ve čtvrtohorách na dně vysychajícího slaného jezera erupční aktivitou tzv. strombolského typu, pojmenovanou podle stejnojmenné sopky v Tyrhénském moři. V závěrečné fázi jícen sopky vyplnil čedič (olivinický nefelinit) a překryl i oblast sopečného popela na jihozápadní straně sopky. Kopec je torzem struskového kužele malého čedičového vulkánu, vystupujícího z Chebské pánve. Jedná se o vulkanický vrch stratovulkánového typu s projevy střídajících se erupcí bazaltoidních lávových výlevů a vulkanického popela. Sopečné strusky a tufy v jámovém lomu těžily tak intenzívně, že torzo struskového kužele v průběhu 20. století prakticky celé zmizelo. Lokalita je zároveň významná z botanického hlediska. Nejpestřejší je opuštěná těžební jáma. Rozhodujícím faktorem je oslunění plochy chráněné před větrem a výživný substrát sopečných tufů. V prostoru opuštěné jámy bylo zaznamenáno více než 100 druhů cévnatých rostlin. Nejcennější rostlinou je tu vstavač kukačka. Komorní hůrka byla původně bezlesá, nyní jsou místa, kde by bylo možno v terénu studovat její geologickou minulost, zcela zarostlá a nepřehledná. Tuto skutečnost však vyvažuje uskutečnění projektu Naučné stezky Komorní hůrka s pečlivě vypracovanými informačními panely. Německý básník Johann Wolfgang Goethe nebyl pouze znamenitý literát, ale také vzdělaný přírodovědec. V Česku pobýval celkem 17krát a až na jedinou výjimku jezdil vždy do západních nebo severních Čech. Komorní hůrku navštívil poprvé r. 1806. Nesl si s sebou německý spis Ignáce Antonína Borna O vyhaslé sopce u města Chebu (Praha, 1773), který byl určen hraběti Františku Josefu Kinskému – muži, který jako první rozeznal, že Komorní hůrka je sopka a že nevznikla usazováním hornin ve vodním prostředí, jak se do té doby soudilo. A vracel se sem ještě v letech 1811, 1820 a 1822. Naposledy sopku navštívil společně s hrabětem Kašparem Šternberkem, švédským chemikem J. J. Berzeliem, který okamžitě poznal, že jde o vulkán, a chebským radou Šebastiánem Grünerem. Byl to právě Goethe, kdo navrhl hraběti Šternberkovi, aby dal do nitra kopce razit štolu. Kvůli zajištění peněz byl tento návrh realizován Kašparem Šternberkem až po Goethově smrti. V r. 1837 byla dokončena ražba 300 m dlouhých důlních chodeb do nitra Komorní hůrky, které přinesly nezvratný důkaz o jejím vulkanickém původu. Na vstupním žulovém portálu do nyní už zavalených štol to dosud připomíná pamětní nápis: „DEN NATURFREUNDEN GEWIDMET von G. K. STERNBERG MDCCCXXXVII“ (Přátelům přírody věnoval hrabě Kašpar Šternberk – 1837)..