Klepáček

Tomu bylo v době soupisu poddaných už 60 let, je tedy pravděpodobné, že mlynářskou živnost ve mlýně provozoval už několik desítek let předtím. Berní rula z roku 1654 jmenuje mlynáře Jiříka Formana. Roku 1674 je mlýn uváděn jako pustý. Jiříkův syn Vít začal ve mlýně hospodařit kolem roku 1692. Roku 1724 převzal mlýn jeho syn Pavel Forman. Jeho syn Josef se roku 1768 oženil s Rozinou z mlynářského rodu Truplů, jejichž mlýny stály severně od osady Polánky. Na konci 18. století byla součástí mlýna rovněž pila a olejna. Mlýn byl poháněn vodou z Jankovského potoka, ale pravděpodobně v této době k němu byl prokopán dlouhý náhon z nepojmenovaného potoka pod Dudínem. Náhon, dnes v terénu místy již jen málo zřetelný, procházel v těsné blízkosti „klepáčkovské chalupy“, která později dostala č. 41 a jméno „U Kokešů“ podle Pavla Kokeše, kterého si vzala roku 1827 dcera tehdejšího mlynáře Kateřina. Hospodaření rodu Formanů v mlýně končí s rokem 1839, kdy koupil mlýn Václav Palán, syn Jakuba Palána z Kalhova. Václav a Anna Formanovi tu nicméně stále měli zajištěný výměnek. Už v roce 1842 kupuje mlýn mlynář Josef Čakovský s manželkou Rozinou Stejskalovou. Za 8 let mlýn opět střídá majitele, kupuje jej František Hrejsa z Humpolce, ale ještě než jej stačí zaplatit, prodává ho Jakubu Dolejšímu z Dušejova a zůstává na mlýně nějakou dobu v pachtu. Rod Dolejších vlastní mlýn do roku 1888 (podle tradovaných vzpomínek Petr Dolejší mlýn „propil“), kdy jej získávají Váňovi, poslední zdejší mlynářský rod, po ženské linii spřízněný s prvním mlynářským rodem Formanů. V té době měl mlýn podle úředního ohledání „jedno mlýnské složení a tři stoupy na kroupy. Celkem má dvě vodní kola na vrchní vodu, z nichž horní kolo mlýnské má průměr 4,20 m a šířku 0,54 m, dolní kolo na stoupy má průměr 3,63 m a šířku 0,55 m“. Dne 23.5.1910 mlýn vyhořel. Za rok a půl se mlynáři podařilo mlýn obnovit a už na podzim 1911 žádal Josef Váňa o kolaudaci. Roku 1924 si ve mlýně, hospodářských a obytných budovách Váňovi pořídili vlastní elektrické osvětlení. Josef Váňa v roce 1936 žádal o rozšíření mlýnského náhonu. Vodním kolem byla tehdy poháněna jedna loupačka, dvě žitné stolice, mlýnské příslušenství a jedno dynamo o výkonu 2,5 HP, mimo to i mlátička, řezačka a cirkulárka. Provoz mlýna byl ukončen po druhé světové válce, když docházelo k rušení živností. Rodina bývalého mlynáře Josefa Váni žila ve mlýně do roku 1972, kdy se odstěhovala do Jihlavy a mlýn dále sloužil k rekreaci jejich potomků..