nádvoří
© Dejv Róza, 06/2009
Zříceniny byly snadno k nalezení, nacházely se vpravo u silnice z Tomíkovic do Bernartic. Za svůj stav vděčily bezpochyby vzorné péči zemědělského družstva, jež bylo za éry budování světlých zítřků jeho vlastníkem. To se pokusilo o jakousi částečnou opravu. Údajně se zde nacházely i nějaké byty. Hlavní brána byla sice zamčená, ale plot již dávno padl za oběť zubu času, takže je objekt byl přístupný a nehlídaný.
Fotografie z června 2009 byly pořízeny několik dnů před povodněmi, které dokonaly dílo zkázy. Dnes se zde nenachází téměř žádné zbytky budov.
Bývalý dvůr s rychtou, později zván jako zámeček v Bukové u Bernartic, byl zříceninou, která vzala za své při povodni 27.6.2009. Definitivní ortel přišel 11.7.2009, kdy byly zbytky budovy strženy a okolí přeměněno. Dnes se v místě konají společenské obecní akce. ...Samotná obec vznikla na základě lokační listiny z r. 1248, kdy biskup a nisský kníže Tomáš I. kolonizoval podhůří Rychlebských hor. Založena byla rytířem Vrokaviem a osazena Poláky. Z r. 1290 jsou první záznamy o vesnici na Vojtovickém potoce. Vesnice patřila pod panství Jánský vrch, ale část pozemků vlastnil zdejší rychtář. Od prvopočátku je zmiňován mlýn a krčma. Rychtářský úřad oba tyto výdělečné podniky vlastnil. R. 1601 je zmiňován jako rychtář jistý Hans Boblig, snad příbuzný Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, který neslavně proslul jako inkvizitor v čarodějnických procesech v okolí. Na počátku 18. stol. získává zdejší rychtář rytířský titul. Je tak možné, že z rychty vzniká reprezentativní sídlo a díky titulu se začíná mezi lidmi nazývat zámečkem. Část pozemků s dvorem přetrvala jako velkostatek až do 40. let 20. století. Místo v pohraničí však po válce značně chátrá a nakonec je místními lidmi objekt rozebírán. Všemu učinila konec velká povodeň v r. 2009.
Historie rychty a zámku Prvním rychtářem, jehož známe jménem, byl Thyma z Košeboru, který rychtu přenechal Peckovi z Bischofswalde v roce 1339. Až na počátku 18. století se rychta změnila v rytířský lenní statek - tehdy v držení rodiny Gieblů. Snad i z přičinění této rodiny byla v roce 1713 naproti areálu rychty postavena mariánská kaple jako poděkování za ochranu před morem. Patrně někdy na přelomu 18. a 19. století byl v severovýchodní, nejodlehlejší části areálu dvora, na terénní hraně k potoku, vystavěn nevelký klasicisticstní zámek. Měl podobu obdélné jendopatrové budovy s hlavním jižním průčelím obráceným do dvora, které zvýrazňoval mělký předstupující rizalit ukončený trojúhelným tympanonem a balkonem. Rod Gieblů vlastnil statek se zámkem až do r. 1838, kdy jej získal František Michler. Jeho potomkům, kteří později přijali jméno Michler- Bude, byl statek se zámkem v roce 1945 jako německý majetek zkonfiskován. Následně se v areálu dvora usídlily různé zemědělské socialistické organizace, které využívaly jen hospodářské budovy, ale vlastní zámek nechaly zcela bez údržby. Ten rychle zchátral až z něj do roku 2009 zůstaly jen bortící se obvodové zdi bez střechy a stropů. V témže roce byly zříceniny zámku vážně poškozeny nenadálou povodní a následně suť a pozůstatky zdiva zámku zcela odstraněny a terén srovnán a zrekultivován v travnatou plochu, která nijak neupomíná na historickou hodnotu tohoto místa. Z areálu dvora se zachovala pouze starší hospodářská budova, vstupní brána se zděnými pilíři a mariánská kaple naproti přes cestu.
|
Přihlášení |
