Kostel sv. Bartoloměje
© František Kinař, 08/2014
Barokně upravená architektura z let 1732 – 1742. V jádru (zvláště věž) renesanční stavba postavená po roce 1600. Plány na přestavbu připisovány M. J. Kleinovi. Nástropní malby z konce 19. století od Aloise Baucha z Vidnavy.
R. Zuber předpokládá, že fara byla ve Vlčicích od jejího založení, tzn. asi od poloviny 13. století. Ke konci 16. století se stali majiteli vlčického statku Maltitzové, kteří drželi nad farou patronátní právo a obec přifařili ke Skorošicím. Osamostatnila se opět až v roce 1678. Kolem roku 1600 dal Jan Maltitz zbourat dřevěný kostel a nechal postavit nový, zděný. Podle vizitační zprávy z roku 1666 měl presbytář kamennou klenbu na dřevěném stropě lodi dal Maltitz namalovat 64 znaků svých předků. Čtyřboká věž měla kopuli a byly na ní hodiny. Stav věže (patrně krovu) byl špatný a proto došlo v roce 1678 k její opravě, kterou provedl za 170 zlatých tesařský mistr Michal Baumgarten z Fořtu. Další oprava věžní báně se uskutečnila v roce 1718. Práce provedli tesařští mistři Franz a Hans Haukové, Karl Eichinger (všichni z Javorníku) pozlatil makovici. V první třetině 18. století přestal kostel vyhovovat počtu duší a také jeho stavební stav byl špatný. Farář Georg Schramm se rozhodl pro jeho rozšíření. Realizaci ztěžovaly spory s vrchností, která odmítala na stavbu přispět. V roce 1732 byla přestavba zahájena. Plán přestavby je připisován biskupskému staviteli M. J. Kleinovi (zemřel v roce 1725) a realizace F. A. Hammerschmiedovi. Vybourána byla zeď na epištolní straně a kostel byl rozšířen, zvýšen a opatřen klenbou. Zvětšena byla i sakristie. Realizace trvala deset let. V roce 1752 vyměnil tesařský mistr Johan Baumgarten střechu. Poté zůstal svatostánek bez větších oprav až do roku 1841, kdy byla položená nová dlažba z lipovského mramoru. Přitom došlo k zazdění vstupu do hrobky Maltitzů, která se nachází uprostřed lodi. Opravu střechy věže provedl v roce 1851 bělopotocký tesařský mistr Josef Schindler. Přibližně na konci 19. století vznikly v klenbách lodi a presbytáře malby, jejichž autorem byl vidnavský malíř Alois Bauch. V roce 1973 – 1976 provedena celková rekonstrukce objektu.
Římskokatolický farní kostel svatého BartolomějeHlavní vstup pravoúhlý, v ploše věže nad sebou dvě střílny, zvonicová část s pravoúhlými okny ze všech stran, v horní části s hodinovými ciferníky, profilovanou korunní římsou a zvonovou střechou s lucernou krytou břidlicí a plechem. Loď s okosenými rohy, v rozích štítu s kulatými okny, boční okna se šambránami , jinak bez členění, totéž u presbytáře, střecha sedlová, nad presbytářem zvalbená, krytá eternitem. Kaple členěná rámy se zdvojenými lisenami a šambránami kolem oken, střecha pultová, na východě a západě zvalbená, krytá eternitem. Sakristie se šambránami kolem oken, pultová střecha s eternitem. Předsíň se sedlovou oplechovanou střechou. Podvěží je příčné podélného půdorysu s valenou klenbou na levé straně s otevřeným vstupem ke schodišti na kruchtu a věž. Loď se třemi travé valené klenby s výsečemi, dělené pásy, vítězný oblouk segmentový. Stěny členěny sdruženými pilastry, nesoucími krátké úseky zalamované římsy, uprostřed pilastrů mělké výklenky s konchami zdobenými lasturami. Na jižní straně mezi pilastry tři podélná okna v hlubokých nálevkovitých špaletách se segmentovými záklenky. Uprostřed severní stěny prolomen vchod do kaple, v dalším poli presbytáři pravoúhlý vchod, na jižní straně je pravoúhlý vstup do předsíně. V západní části dřevěná kruchta, nesená šesti dřevěnými sloupy, přední část konvexně vypjatá, opatřená balustrádou. Podlaha z mramorových čtverců. V klenbách tři zrcadla, pod kruchtou prázdné, ostatní dvě s nástropními malbami. Presbytář s rovným zakončením, valená klenba s lunetami, na každé straně jedno okno stejného typu jako v lodi. Sakristie je obdélný , valenou klenbou zaklenutý prostor, v severní zdi dvě čtvercová pravoúhlá okna, totéž okno na východ. Boční kapli tvoří obdélný prostor s valenou klenbou s výsečemi, dvě řady oken, dvě spodní kulatá, dvě horní obdélná se segmentovými záklenky. V západní části u stěny lodi pravoúhlý vstup do odděleného, stejně klenutého prostoru s jedním kulatým a jedním obdélným oknem. V severozápadním rohu kaple železné točité schodiště na oratoř. Prostor oratoře je v síle zdi kostela a je otevřen do lodi arkádou s půlkruhovým záklenkem a dřevěnou balustrádou. Boční předsíň plochostropá. Kostel obklopen obvodovou kamennou, z části omítnutou zdí zrušeného hřbitova, ve které je prolomeno pět vstupů. Dva na jižní straně (od silnice) a po jednom na západní (zakončená štítem, severozápadní a jižní straně (od bývalé fary). Z vnější strany jižní zdi přistavěny dvě otevřené kapličky se sedlovými střechami. První z leva má valenou klenbu a vyzděnou menzu. Uzavřena je železnou brankou, v druhé, postavené z kamenných kvádrů, je dřevěné sousoší Krista na Olivetské hoře, zhotovené asi v 2. polovině 19. století. Vedle kaplí, dále k východu, stojí na vrcholu zdi žulová Socha sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti a v tradičním provedení, zhotovená asi v polovině 19. století. Přibližně naproti hlavnímu vstupu do kostela je ve zdi vytvořena umělá jeskyně s mramorovou sochou Panny Marie Lourdské, asi z 30. let 20. století..
|
Přihlášení |
