klášter piaristů s kostelem Navštívení Panny Marie

Hrany věže zdobí pilastry s profilovanou hlavicí a římsou. Na věži jsou dvě půlkruhově zaklenutá okénka. Fasády budovy jsou členěny pilastry, které probíhají ve vysokém řádu od přízemí až po korunní římsu. Římsové hlavice pilastrů nesou dórské kladí, nad kterým se nachází jednoduchý profil římsy. Pětiosé spojovací křídlo s kostelem má ve středu vstupní portál. Západní křídlo je devítiosé, severní čtrnáctiosé a východní křídlo, na které je napojené spojovací křídlo, má členění rovněž čtrnáctiosé. Budova je podsklepená v jižní části západního křídla a pod středním spojovacím křídlem, kde jsou valené klenby s výsečemi. Prostory přízemí jsou zaklenuté valenými klenbami s výsečemi a křížovými klenbami. Ambit východní části má po obvodu arkádu na pilířích, jež je dnes zazděna. Ambit v západní části objektu má arkádu po třech stranách. Rajská zahrada u bývalé školní části je větší než u bývalé koleje. Prostor v přízemí severovýchodního nároží je zaklenut valenou klenbou s výsečemi a má štukovou výzdobu. Další reprezentační místnosti mají segmentovou a valenou klenbu s výsečemi a štuková zrcadla na stropě. Dlažba je většinou novodobá z leštěného mramoru. Kostel je jednolodní barokní stavbou. Ze západní strany má čtyřpatrovou hranolovou věž. Obraz hlavního oltáře pochází od Ignáce Raaba, dále se na velmi hodnotné malířské výzdobě podíleli Jan František Klein, František Bartsch a Felix Ivo Leicher. V interiéru je umístěna replika původní gotické sošky Madony s dítětem..

Od roku 1714 ves patřila olomouckému kanovníkovi a pozdějšímu biskupovi olomouckému Jakubu Arnoštu z Lichtenštejna-Kastelkornu (1690-1747), jenž téhož roku vyslovil plán zřídit zde piaristický klášter s kolejí. Před zahájením výstavby kláštera byl postaven nejprve hospic pro budoucí dělníky. Stavba koleje byla zahájena až v roce 1724 vedle staršího kostela zbudovaného v letech 1602-1604 Kryštofem z Maltic. V interiéru chrámu se nacházela gotická soška Madony s dítětem známá svými zázraky. Svěcení základního kamene bylo o rok odloženo a konala se pouze mše. V roce 1725 byl do jednoho nároží položen základní kámen s ostatky sv. Jana Nepomuckého. O dva roky později byla kolej téměř dokončena a v říjnu roku 1727 do Bílé Vody přišli první piaristé. K slavnostnímu otevření koleje došlo 24. prosince 1727. Téhož roku byla pod správou piaristů obnovena farnost. Stavba semináře (západní část objektu) začala roku 1729 a jeho slavnostní otevření se konalo 16. června 1733. Záznam uvádí, že autorem plánů stavby byl Václav Schiller. Na výstavbě se také podílel zednický mistr Anton Daniel, kameník Michael Förster, tesařský mistr Anton Franz, sochař Karl Effenberg a klempíř a pokrývač Franz Mayer. Zcela hotov byl seminář k 1. listopadu 1734. V důsledku válek o rakouské dědictví byla roku 1742 většina Slezska odtržena od habsburské monarchie a výsledná hranice Bílou Vodu obklopila ze tří stran, čímž se náhle dostala do okrajové polohy. Ke stavbě jednolodního barokního kostela došlo v letech 1755-1765, ale dokončovací práce pokračovaly ještě několik let. Kostelní věž vznikla v roce 1767. Kostel Navštívení Panny Marie je výsledkem přestavby původního kostela stavebně propojeného s klášterem. Plány na přestavbu zřejmě zhotovil slezský architekt Felix Antonín Hammerschmidt. První bohoslužba se uskutečnila roku 1765. Dne 14. září 1777 kostel slavnostně vysvětil vratislavský biskup Filip Gotthard Schaffgostsch. V 19. století byly postupně školy zrušeny a piaristé působili už jen jako správci místní fary, a to až do roku 1938. Od roku 1876 piaristy postupně vystřídaly Chudé školské sestry naší Paní. Po zrušení všech ženských klášterů v roce 1950 byly řeholnice různých řádů a kongregací násilně svezeny do několika sběrných míst. Jedním z největších byla právě Bílá Voda. Postupně se zde vystřídalo asi 1000 sester, z nichž mnohé jsou pohřbeny na zdejším hřbitově. V letech 1988 až 1991 byla provedena generální rekonstrukce kláštera. V současnosti zde sídlí katolické občanské sdružení Institut Krista Velekněze starající se o seniory..