
Pískovcová barokní socha světce, zobrazeného v tradiční podobě s krucifixem a biretem a se svatozáří tvořenou pěti hvězdami, kterou dal vytvořit hrabě Karel Otto Salm. Stalo se tak po roce 1747, kdy zdědil Bílou Vodu po svém strýci, arcibiskupovi Jakubu Arnoštovi hraběti z Lichtenštejn-Kastelkornu. Postava Jana Nepomuckého stojí na 1,5 metrů vysokém podstavci, na jeho přední straně je sdružený erb Salm-Neuburgů: dva lososi a dva gryfy s kořistí. Na počátku 21. století byla poškozená socha opravena. Památkově chráněná je od roku 1958.
Marii (původně sv. Anny). Jejich hlavní činností bylo provozování škol - triviální školy a gymnázia – které zahájily činnost roku 1727. Od roku 1751 zde bylo filozofické studium otevřené i světským žákům a od roku 1733 hudební seminář. Do konce první třetiny 19. století však byly všechny tyto školy, s výjimkou školy základní, zrušeny. V roce 1876 vystřídal piaristy slezský provincialát Chudých školských sester naší Paní, který zřídil v Bílé Vodě učitelský ústav, mateřskou školu, obecnou školu a hospodyňskou školu, které fungovaly až do druhé světové války. V září roku 1950 byly v českých zemích zrušeny všechny ženské kláštery a řeholnice různých řádů a kongregací byly násilně svezeny do sběrných klášterů; jedním z vybraných míst byla právě Bílá Voda. Mezi léty 1950–1989 zde postupně žilo cca 1000 sester, které postupně obydlily mnoho domů po celé obci. Po roce 1990 se většina sester vrátila do původních míst svých kongregací. Tuto část historie románově zpracovala Kateřina Tučková v románu Bílá Voda..