Jánský vrch

století. Další hrad Rychleby je od místa vzdálen 5 km po červené turistické značce..

K nejcennějším památkám patří plastiky a obrazy ve vybavení horní zámecké kaple, od pozdní gotiky až k baroku. Unikátní jsou také původní 200 let staré záclony a zajímavým obohacením prohlídky je rovněž jedna z největších sbírek dýmek v ČR. Základ sbírky dýmek a kuřáckých potřeb, která má něco přes 1200 exponátů, tvoří soubor vytvořený Emilem Tománkem, pro zámek zakoupený v roce 1968, a menší kolekce kuřáckých doplňků ze zámeckého muzea. Exponáty pocházejí většinou z 18. až 19.století. Nejstarší kusy jsou však až ze 16. století, prezentují řemeslný um habánských keramických dílen. Jsou zde dýmky vojenské, šlechtické, exotické aj. Většina exponátů je vyrobena ze dřeva, mořské pěny a porcelánu. Sbírka porcelánových dýmek tvoří nejpočetnější a nejucelenější soubor. Délka prohlídky I. okruhu je cca 50 min.
II. okruh: prohlídka hospodářského zázemí zámku - hospodářské zázemí se na památkových objektech často nedochovalo. Patří sem především kuchyně, jídelna pro služebnictvo, byt správce, koupelna, mandlovna, žehlírna aj. Trasa prochází oběma vnitřními nádvořími zámku, kde jsou nejvíce patrny stavební proměny zámku. Délka prohlídky I. okruhu je cca 30 min. Sezónní III. okruh - Prohlídka hostinských pokojů + výstava - Prohlídka vede třetím patrem zámku, kde jsou hostinské pokoje s původním vybavením. Každoročně se zde pořádá výstava, v r. 2013 je to výstava historických hraček. Délka prohlídky III. okruhu je cca 30 min., přístupný je pouze v letních měsících..

O jeho znovuzrození se v letech 1452-1509 přičinili biskupové Jan Roth a Jan Thurzo. Počátkem 17. století byl hrad modernizován a zvolna se měnil na zámek. V 18.století byl zámek barokně přestavěn..

Jeho vznik lze položit do přelomu 13. a 14. století. Zjištění původního tvaru hradu, jehož stavebně historický průzkum nebyl dosud proveden, je tím obtížnější, že prošel mnoha změnami, které nelze blíže časově vymezit. Měl tři části, oddělené od sebe dvojím nádvořím. Zdi uvnitř dvorů byly opatřeny ochrannými ochozy, z nichž bylo možno útočníka napadnout, kdyby se mu podařilo vniknout do dvora. Svědčí o tom jedna krakorce vyčnívající z dnešních zámeckých zdí, jedna otvory, jimiž bylo možno lít na vetřelce hořlaviny. Původní vjezd do hradu byl patrně na jihu , a teprve když tato část hradního kopce byla rozšířením obytných budov s přístavbou kulaté věže zastavěna, byl vchod veden do prvního nádvoří. Obytné místnosti byly vestavěny do systému hradeb směrem k západu, odkud byl nápor nepřítele pro sráznost kopce méně pravděpodobný. Tato část dnešního zámku zachovává nejlépe původní charakter středověkého opevnění, protože na západní straně nebylo možno pro její prudký sráz nic přistavovat. Navíc byly vysoké hradební zdi zesíleny dvěma pilíři, na kterých stály dvě strážní místnosti; jedna je dodnes zachována. Nahrazovaly věže, z nichž by bylo možno bez nebezpečí pozorovat pohyby obléhatelů. I zde vyčnívají ze zdi krakorce; za nich byly upevněny dřevěné schody, chránící obránce před střelbou. Zdi, obklopující původní hrad téměř ve stejné výši na všech stranách, mu dodávají jednolitý vnější ráz, zakrývající vnitřní rozdělení na tři části. Nejstarší dochovanou částí hradu je bezpochyby gotická kaple; tento prostor nemusel od počátku sloužit sakrálním účelům. V téže hradní části byla i 40 m hluboká studna, dnes zakrytá příkopem. Příjezd na hradní prostranství vedl po východním úbočí kopce. Mimo hradní areál stála na jihu menší hlídková věž, jejíchž základů se v 18. století využilo ke stavbě sklepa na led. V první polovině 14. století nepatřil tento hrad vratislavským biskupům, i když ležel na jejich území. Teprve v r. 1348 jej koupil svídnicko-münsterberský kníže Bolko společně s vratislavským biskupem Přeclavem z Pogarel (1341 – 1376) od neuvedeného držitele a podle smlouvy měl po smrti knížete, který složil větší část kupní ceny, patřit vratislavskému biskupství. Je možné předpokládat, že do té doby ovládali hrad násilníci typu Wüstehubů nebo Haugwitzů, kteří tehdy drželi hrad Frýdberk (nyní Žulová). Nasvědčoval by tomu odstavec smlouvy, že Bolko odtud nikdy nepovede proti biskupovi válku. Ale ani tento závazek dlouho neplatil., protože v r. 1368 Matěj z Trencze, ač sloužil biskupům jako kastelán, předal hrad lstí svému nevlastnímu bratru Mikuláši z Münsterberku. Biskup proti tomu vlastními vilami nic nezmohl a hledal pomoc u papeže. V r. 1371 prověřil papež Řehoř XI. arcibiskupa hnězdenského, aby vyhlásil ve sporu rozsudek, který by byl příznivý pro biskupa. Lze tak soudit z toho, že v r. 1376 je v zemských deskách nisko-otmuchovského knížectví připomínán jeden z členů biskupské posádky, lučištník Šimon, jehož povinností bylo sloužit samostřílem na hradě. Další zpráva o hradě je až z r. 1418, kdy jeho nový purkrabí Glocrean z Rachenova sliboval vratislavskému biskupu Konrádovi (1417 – 1447) věrnost. Biskup Konrád byl hlavou protihusitského odporu ve Slezsku, a proto se proti němu a jeho državám obrátilo husitské tažení na jaře r. 1428. Husité se tehdy zmocnili mnoha míst a pevností včetně měst Otmuchova, Pačkova i Javorníku. V r. 1432 biskup obsazená místa od husitů vykoupil za 10 000 kop grošů, a když jejich posádka opustila javornický hrad, dal jej zčásti pobořit. Nešlo jistě o úplné zničení hradu, protože ještě r. 1464 je výslovně uveden v nájemní smlouvě, z níž je patrné, že byl v biskupském držení a že nebyl úplnou ruinou. Vratislavský biskup Jan Roth (1482 – 1506) dal pobořený hrad přestavět v renesančním slohu. Přitom došlo i ke změně jména. V r. 1496 se poprvé píše o zámku Jánském Vrchu, který se stal sídlem biskupského hejtmana, řídícího nejen javornické, nýbrž i frýdberské (žulovské) panství. Ještě intenzivněji pokračoval v renovaci Jánského Vrchu biskup-koadjutor Jan Thurzo (1506 – 1520). O jeho podílu na stavbě svědčí deska s nápisem a letopočtem 1505, zasazená při vstupu do zámku (tehdy byl Jan Thurzo ještě administrátorem biskupství). Dokončení renesanční přestavby bylo provedeno r. 1509, jak dosvědčuje druhá deska,umístěná na prvním nádvoří. Biskup Jan Thurzo pěstoval rozsáhlé styky s předními představiteli vědy a umění v Evropě a hostil mnohé z nich i na Jánském Vrchu; můžeme předpokládat, že zde pobýval i toruňský kanovník a vynikající astronom Mikuláš Koperník, který se s biskupem důvěrně přátelil a býval u něho častým hostem. O zámku samém, jenž byl sídlem hejtmanů, nemáme v 16. století bližší zprávy. V l. 1610 – 1617 za biskupa arcivévody Karla Rakouského (1608 – 1624) došlo k jeho nové úpravě. Byly přistavěny obytné místnosti v prostoru kolem válcové věže na jižní straně zámku. Věž sama, která v době střelných zbraní neměla valný význam, byla snížena a naopak na severní straně postavena štíhlá věž s hodinami. Za třicetileté války byl zámek opevněn, ale když v r. 1639 oblehlo Jánský Vrch 300 Švédů, nevydržel jejich nápor. O dva roky později obsadil zámek císařští, ale r. 1647 se tu opět objevila švédské vojska pod velením generála Wittenberga. Sto švédských dragounů dobylo zámek, a když chtělo odtud po krátkém pobytu odtáhnout, byli podle ústní tradice v tzv. Komářím dole u Javorníku z poloviny pobiti císařskými vojáky. Zámek nebyl patně válečnými událostmi podstatněji poškozen, protože se v něm v r. 1650 usadil na krátkou dobu i biskup Karel Ferdinand (1625 – 1655). Jeho nástupce Leopold Vilém (1655 – 1662) povolil r. 1657 opravit ochrannou věž, jež byla v chatrném stavu. Mnoha zámeckých hejtmanů se nejhlouběji vryl do paměti lidu Jan Tümling z Lövenberku, který spravoval panství v l. 1659 – 1685 a proslul svou tvrdostí vůči místním měšťanům i poddaným. Přestože byl hrad Thurzovou přestavbou změněn na zámek, neztratil pro svou polohu strategický význam. Proto v r. 1666, kdy opět zesílilo turecké nebezpečí, navrhl generál Montecuccoli strhnout ho, aby nepadl do rukou nepřátel. Naštěstí nebyl tento plán proveden a zámek přečkal bez velkých pohrom i obě slezské války (1741 – 1742, 1744 – 1745). Při první z nich v něm zasedala v r. 1741 prusko-rakouská komise, připravující nové hranice. Za sedmileté války (1756 – 1763) se tu často střídala vojska obou válčících stran, ale zámek zůstal ušetřen větších škod. Po válce jeho význam značně vzrostl. Od r. 1767 zde žil vratislavský biskup hrabě Gothard Filip Schaffgotsch (1747 – 1795), syn české hraběnky Anny Terezie Novohradské z Kolovrat; Schaffgotsch, zprvu oblíbenec pruského krále Fridricha II., se v r. 1756 (kdy se zdálo, že Prusko bude poraženo) přidal na stranu Marie Terezie, za což jej Prusové později uvěznili v Opolí. Odtud r. 1766 uprchl a žil do konce svého života na Jánském Vrchu. Sem umístil r. 1767 i zemskou vládu pro český díl niského knížectví. Biskup měl vytříbenou zálibu pro hudbu a povolal v roce 1769 na své sídlo skladatele vídeňského původu Karla Ditterse z Dittersdorfu. Ten sestavil na Jánském Vrchu skvělý orchestr, složený většinou z Čechů, i operní soubor, pro který zkomponoval desítky komických oper. Jeho přičiněním došlo i k významné stavební proměně zámku. Na Dittersův návrh dal biskup snížit válcovou věž a ponechal z ní jen kruhovou místnost, kterou používali pro její dobré akustické vlastnosti jako hudební a divadelní sál. Jánský Vrch se vbrzku stal opravdovým střediskem slezského hudebního života a Dittersdorf sám vyrostl v jednoho ze zakladatelů německého komické opery. Hudební sláva Jánského Vrchu náhle pohasla biskupovou smrtí; rovněž Dittersdorf zanedlouho potom zemřel (v r. 1799) na zámku Červená Lhota poblíž Jindřichova Hradce. Za biskupa Schafgotsche byla také r. 1776 zřízena pod zámkem oranžérie a nepříliš rozsáhlá okrasná zahrada ve francouzském slohu, v níž se především pěstovaly vzácné květiny. K důkladné opravě zámku přikročil Shaffgotschův nástupce Kristián Hohenlohe-Bartenstein (1796 – 1817), který mu dal jeho nynější podobu. Odstřelen skály v blízkosti bývalé válcové věže rozšířil na jižní straně zámecké nádvoří a v získaném prostoru postavil konírny a kočárovnu. Materiálu z odstřelu použil k zasypánío pevnění na straně k městu a k vytvoření terasy, zpevněné svislou zdí. Tím byly zasypány strmé hradební zdi se střílnami. Dal též opravit místnosti v severní části zámku a vybudoval široké schodiště spojující všechny jeho části s novým vchodem. Starý vchod dal zazdít a připevnit na něj pamětní desku biskupa Thurza z r. 1505. Věž s hodinami podstatně snížil a dal jí dnešní tvar. Stavby byly dokončeny v r. 1801 a vyžádaly si náklad 100 000 zlatých. Biskup Hohenlohe založil také r. 1800 na jižním svahu zámeckého vrchu krajinářský park, který byl v l. 1837 – 1840 rozšířen. K dalšímu jeho rozšíření na západní a severní svah došlo za biskupa Melchiora Diepenbrocka (1844 – 1853) ve 40. letech 19. století. Do dějin německé literatury se zapsal zámek tím, že se tu v r. 1790 narodil básník Josef Kristián Zedlitz (1790 – 1853), syn tehdejšího zemského hejtmana pro rakouskou část niského knížectví. Jako básník a spisovatel patřil ke konzervativcům, jejichž díla byla literární oporou Metternichovy vlády ve Vídni. Od počátku 19. století se stal zámek pravidelným letním sídlem vratislavských biskupů; došlo k tomu nátlak rakouské vlády, která žádala, aby část biskupových příjmů zůstala na území monarchie. Z biskupů vynikl jako romantický básník Melchior von Diepenbrock, který si mezi lidem získal oblibu svou charitativní činností za hladomoru na Jesenicku v 40. letech 19. století. Za jeho nástupce Jindřicha Foerstera (1853 – 1881) pobýval na zámku v l. 1856 a 1857 přední německý básník Josef von Eichendorff (1788 – 1857), žijícíma konci svého života u své dcery v Nise. Na zámku zemřel též poslední vratislavský arcibiskup kardinál Adolf Bertram (1914 – 1945), který se sem uchýlil na konci druhé světové války. Zámek byl až do r. 1945 majetkem vratislavských biskupů; o dr. 1945 jej spravovala apoštolská administratura v Českém Těšíně a r. 1963 jej převzal do správy Vlastivědný ústav, dnes Okrasní vlastivědné muzeum v Šumperku. Interiérové zařízení s bohatým mobiliářem a uměleckými sbírkami od renesance až po biedermeier je kulturně historickým dokladem životního prostředí církevních feudálů. Ze zámeckého inventář nejsou pozoruhodné především pozdně gotické plastiky sv. Barbory, sv. Heleny a Panny Marie z r. 1491, dále barokní socha Panny Marie, tabulový oltář zámecké kaple s hlavním obrazem Kristova křtu (dílo nizozemské školy z počátku 17. století), doplněný obrazy českých světců z téže doby. Za zmínku též stojí sbírka děl malířského umění v jednotlivých komnatách a sálech. Dále je tu instalována pozoruhodná a v mnoha směrech jedinečná sbírka historických dýmek. V přilehlé bývalé budově kočárovny je umístěno speciální zámecké muzeum s geologickou, zoologickou a historickou expozicí pro oblast Jesenicka, které tu bylo zřízeno v r. 1938 a jehož sbírky nyní patří okresnímu vlastivědnému muzeu v Šumperku.

Chlapec, i když s hrůzou, tak učinil a myslivec mu nařídil, aby se hlásil o místo zámeckého zahradníka. Gideona si všiml kníže-biskup, který tu právě pobýval, zželelo se mu jeho bídy a poslal na studia. Když se po letech vrátil a dospěl, udělal ho biskup hejtmanem na javornickém zámku. Timling se přijel ujmout svého úřadu na zámek plný blaženosti při vzpomínce, jak před léty pásával kozy a neměl co do úst. Tu se mu zjevil neznámý myslivec a popřál mu jízlivě, aby si dosti užíval na tomto světě zbývající léta. Gideon Timling, zámecký hejtman, jej však odbyl a popřel, že jej vůbec zná. Tu se myslivec změnil v příšernou obludu a s chechotem nastavil pergamenovou listinu s chlapcovým podpisem. Timling stál zděšen a teprve teď si uvědomil, že jeho úřad je dar ďáblův. Utápěl svou beznaděj v bujném veselí, pitkách a radovánkách a neměl slitování pro své poddané. … Tak žil mnoho let, až jednou za dlouhou dobu po parném červencovém dni, kdy se přihnala bouře, v hromu když zaslechl zvonek z věže, stanul jak přikovaný. „Timling, Timling,“ volal jeho hlas. Bouře venku hučela a do rachotu hromu jakoby přijížděl kočár. Ďábelský myslivec … vletěl do zámku a stanul v komnatách před zděšeným Timlingem. Timling v zoufalství se po něm vrhl, ale ďábel ho uchopil a vyletěv z okna, roztříštil nešťastníku hlavu o zeď zámku. ….