
Zpustlý objekt stojí severně od areálu bývalého dvora. Zámek byla stavba téměř čtvercového půdorysu, z které se zachovalo obvodové zdivo do úrovně prvního patra. V severním nároží část zdiva směrem k cestě chybí, na straně do dvora je část štítu. Vstup do zámku je z východního nádvorního průčelí. Ve východním nároží je zdivo pouze v přízemí, v prvním patře se již zřítilo. Z interiéru se téměř nic nedochovalo, stropy jsou propadané.
Poté došlo několikrát k odloučení a k opětovnému spojení. Definitivně se spojily během třicetileté války a v roce 1649 je doložen jako majitel obou statků Jan Metinger. V roce 1669 panství získal Filip Richter z Hartenberka, v roce 1698 následoval František Ludvík Hantke z Lilienfeldu a v roce 1725 Baltazar z Rothkirchu. V roce 1742 byl Bílý Potok připojen k Prusku a Kohout byl od tohoto panství odloučen. V roce 1749 jej získal Vavřinec z Gilgenheimu. Za něj nebo za některého z pozdějších majitelů došlo k rozšíření dvora a vybudování nových vrchnostenských budov. Dalšími majiteli byli od roku 1775 Stillfriedové, od roku 1788 Bedřich Arnošt Mannstein, v letech 1792-1796 Nikodém Gellrich, v letech 1796-1800 Josef Dittrich, v letech 1800-1817 Jan Kašpar Göbel a jeho synové a pak v letech 1817-1838 Jan Steidler. V roce 1841 Kohout získal od Antonína Wyschetzkého Vincenz Priessnitz. V roce 1920 od jeho dědiců získal celý majetek Erich Lundwall a tomu byl dvůr v roce 1945 zkonfiskován. Potom sloužil různým zemědělským organizacím. Ty udržovaly hospodářské objekty, ale samotný zámek nechali zpustnout..