Žulová

Vlastní hrad tvoří zdeformovaný ovál hradební zdi, na přístupové straně stojí válcová věž o průměru přes 11 m. Vnitřek věže má trámové stropy, jen přízemí, upravené na vchod do kostela, je zaklenuto. Kolem hradu je zčásti zachována zeď parkánu, který na jihu tvořil předbraní..

V 16. století byl hrad renesančně přestavěn biskupem Martinem Gerstmannem. Za třicetileté války vypleněn a vypálen Švédy. V roce 1650 byly obnoveny obytné budovy a kaple, od roku 1703 byl využit jako pivovar. Ten byl však později zbořen a v roce 1810 zde byl vystavěn klasicistní kostel..

Válcová kostelní věž, postavená z hrubého neomítnutého zdiva, budí na první pohled představu středověkého hradu, zatímco jednoduchá bílá loď připomíná střízlivost kostelních staveb z období josefinismu. Jde vskutku o původní hrad, vzniklý krátce před r. 1290. V tomto období, kdy se formovalo otmuchovsko-niské knížectví jako světská država vratislavských biskupů a kdy toto úsilí naráželo na odpor okolních šlechtických feudálů, postavil podle fundační knihy vratislavského biskupství z doby kolem r. 1290 Jan Wisthub (Wüstehube) ve slovanské vsi Sestrechovicích hrad Vridebergk, jmenovaný tehdy poprvé. Stalo se tak proti vůli biskupů podobně jako u blízkého Kaltenštejna, vybudovaného přibližně v téže době. Hrad Frýdberk stál na vysokém ostrohu, který prudce spadá na severní stranu, kdežto na jihu je spojen s návrším, na němž se rozkládá městečko. Vzhledem k pozdější úpravě terénu kolem kostela nelze již podobu hradního areálu přesně určit, možno jen soudit podle konfigurace terénu, že přístup k němu vedl po šíji spojující návrší, na kterém je městečko, s hradním areálem. Šíje byla prokopána umělým hradním příkopem, přes nějž dnes vede do areálu někdejšího hradu kamenný most. Z hradu se zachovala pouze neomítnutá kamenná válcová hradní věž. Jan Wisthub, pocházející odněkud z Franska, se stal spolu se svými bratry postrachem pro široké okolí, protože nelítostně plenil oblast od moravského Kolštejna, který mu rovněž náležel, až po Otmuchov. V r. 1318 vnikl se svými společníky v městě Páčkově do kostela a při bohoslužbách ubil několik lidí. Nebylo divu, že Wisthubova družina žila s biskupy v otevřeném nepřátelství. Rovněž další držitelé hradu – od r. 1325 bratři Rüdiger, Václav a Jindřich Haugwitzové, jimž patřil do r. 1358 – budovali svou rodovou moc loupežemi a násilím. Jejich zhoubné činnosti je třeba přičíst, že v okolí Žulové zpustlo několik vsí, založených nedlouho předtím. Proto se biskup Přeclav z Pogarel rozhodl zbavit kraj této zhouby a raději se vzdal starobylého biskupského kastelánství Milice, aby za získané peníze koupil v r. 1358 od bratrů Václava a Jindřicha Haugwitzů Frýdberk za značnou sumu 3100 kop pražských grošů. Pro rozpínavost Haugwitzů je příznačné, že za dobu své násilnické vlády připojili k hradu 11 vsí v blízkém i vzdálenějším okolí. V listině, jíž biskup zdůvodňoval kapitule naléhavost koupě, jsou uvedena mnohá příkoří, jež Haugwitzové napáchali, mimo jiné loupežná přepadení a utiskování poddaných těžkými břemeny. Nově zakoupené panství svěřovali biskupové purkrabím, k nimž patřili v r. 1366 Nicko Pokuler a v 70. letech 14. století členové rodiny Borsniců. Patrně teprve po převzetí hradu biskupy byla zde přistavěna kaple. Na počátku 15. století dostávali purkrabí titul hejtmanů. Hospodářský pokles po husitských válkách donutil biskupy, aby kromě jiných dílů svých statků přenechávali i Frýdberk jako léno či nájem jednotlivým feudálům. V r. 1446 držel hrad biskupův věřitel Seyfríd Wadowicz a v r. 1449 Mikuláš Meinholt. V r. 1459 získal Frýdberk jako zástavu Mikuláš Kotulínský, jehož potomci vlastnili hrad až do r. 1537, kdy jej biskup společně s kapitulou vyplatili za 1100 uherských zlatých. V kupní smlouvě to zdůvodňovali tím, že hrad chrání čtyři míle horské krajiny a že hrozí turecký vpád. Hradním hejtmanem se stal Bedřich Schwetling a strážnými (ochránci) hradu bohatí magnáti Jiří Schoff z Vlčic a Jan Sic z Blumentalu. Když nebezpečí pominulo, dal biskup hrad v r. 1542 do zástavy Šebestiánu Nosticovi z Ebersdorfu na dobu tří let s povinností udržovat jej v dobrém stavu. Nájemci hradu se pak skoro pravidelně po třech letech střídali. Biskup Martin Gerstmann (1574–1585), věnující velkou péči hospodářské obnově biskupských statků, se nakonec rozhodl trvale k nim přivtělit hrad a učinit jej střediskem frýdberského panství. Proto jej dal v r. 1582 důkladně opravit a do zdi válcové věže zasadit pamětní desku. Podle jejího textu lze soudit, že hrad byl poškozen válkami i ohněm (zprávy o něm však mlčí). Brzy se ale ukázalo, že samostatná správa nevelkého frýdberského panství je příliš nákladná, a proto byl hrad s příslušenstvím připojen k Jánskému Vrchu pod společnou hejtmanskou správu. Na Frýdberku pak sídlil jen vrchnostenský úředník. V l. 1613–1620 byly hradní věž a kaple nově zastřešeny a do věže zasazena skleněná okna. Za třicetileté války zůstal hrad zprvu ušetřen bojů. V r. 1639 však vpadla do nisko-otmuchovského knížectví švédská vojska s Poláky a Němci, dobyla Otmuchov a Jánský Vrch a počátkem července se obrátila i proti Frýdberku. K jeho dobytí stačil malý oddíl rejtarů. Když se o tom dověděl bojovný Jindřich Obergk, hejtman ve Frývaldově (nyní Jeseník), vyzbrojil 60 měšťanů a náhlým přepadem švédskou posádku překvapil. Jejího velitele sice zabil, ale zbytek se stáhl do věže a vyčkal v ní až do příchodu posil z Jánského Vrchu. Když hlavní část Švédů opustila Otmuchov, ustoupila i jejich posádka z Frýdberku, napřed však vyhodila část hradu do povětří a zbytek zničil vzniklý požár. Švédské oddíly sem přitáhly ještě jednou, v r. 1642, ale hrad už byl neobyvatelný. Usadily se proto v okolních vsích, které při odchodu zapálily. V r. 1650 už hrozilo hradu úplné rozpadnutí. Ze zřícenin byly obnoveny obytné budovy, v nichž byl od r. 1703 umístěn pivovar, a hradní kaple. Z hradeb vyrůstaly stromy; tento pohled na hrad byl pojat i do obrazu městské pečetě, když byl Frýdberk v r. 1793 povýšen na město (zřícenina hradu s malou jedlí na vrcholu válcové věže). Majetkem vratislavského arcibiskupství zůstal frýdberský velkostatek až do r. 1948. Podle plánů z r. 1796 měl být pivovar přestavěn a rozšířen, nakonec však bylo hradu použito ke zcela jinému účelu. Frýdberk totiž i po svém povýšení na město patřil k farnímu okrsku vsi Skorošic, a proto usiloval o stavbu vlastního kostela. Tuto snahu podpořil mlynář František Meisel ze Zighartic (nyní Vápenná) odkazem 1100 zlatých s podmínkou, že za tento obnos bude do roka postaven kostel; jinak měly peníze připadnout dobročinnému fondu. Aby byla stavba co nejlevnější, daroval biskup Jan Kristián Hohenlohe (1789–1817) pro kostel pozemek bývalého hradu s dobře zachovalou věží. K té byla přistavěna jednoduchá kostelní loď a věž byla ukončena kratší nadstavbou s cibulovitou bání. Stavba kostela byla dokončena r. 1810. V 60. letech 19. století byly volně přístupné podzemní chodby hradu zasypány, dřevěný most nahrazen kamenným a zbytky hradní zdi byly zpevněny opěrnými pilíři..