
Snad roku 1268 nechal vratislavský biskup se souhlasem knížete Vladislava vysadit uprostřed dlouhého sídelního pásu Kraší trhové město Vidnavu, které se stalo sídlem fojta (biskupského správce území). Stalo se tak v rámci obnovy území po tatarském vpádu roku 1241. Město představuje ukázku urbanismu 13. století s pravidelným uspořádáním domovních bloků uvnitř oválu opevnění.
Kromě farního kostela a někdejšího fojtského sídla (viz hesla) se ve Vidnavě dochovala i přes devastaci po roce 1945 řada měšťanských domů v podobě ze 16.–19. století. Jejich podoba odpovídá tradicím Slezska, jehož je město součástí (od válek o rakouské dědictví menší části niského knížectví, která zůstala ve svazku monarchie). Vidnava je po válečných a následných pohromách v dalších městech českého Slezska zřejmě nejlépe dochovaným městským celkem v této někdejší korunní zemi na území České republiky.