
Areál zpustlého dvora i se zámkem stojí v severozápadní části vsi vlevo od silnice do Bukové a Bernartic. Samotný zámek stojí ve východní části areálu, průčelí je obráceno do dvora. Skládá se ze dvou částí. Starší část (č. p. 345) je jednopatrová barokní obdélná budova krytá valbovou střechou. Nová část (č. p. 340) je jednopatrová obdélná budova krytá též valbovou střechou vrcholící polygonální věžičkou. Vstupní průčelí je zvýrazněné tříosým středním rizalitem. Pseudobarokní fasády byly členěny podstřešní a kordonovou římsou a bosáží v přízemí.
Výsadní postavení ve vsi měli rychtáři. V roce 1671 došlo k povýšení rychty na úroveň rytířského statku za rychtáře Petra Carenzina. Pravděpodobně v této době byl na návrší na severozápadním okraji vsi založen dvůr, který nahradil starší rychtu. Na jeho jihovýchodní straně byla postavena i obytná budova, která plnila rezidenční funkci. Po jeho smrti statek jeho manželka Marie Anna v roce 1695 prodala Kryštofu Schletzimu. Dalšími držiteli byli Karel Jindřich z Winacko, po něm Jan Jiří z Rottenberka a jeho syn Ignác Antonín. Zadlužený statek v roce 1733 získal klášter magdalenitek v Nise. Za jejich vlády byla v zámku umístěna jen správa statku. V roce 1807 klášter panství postoupil vratislavskému biskupství a ti jej obratem prodali Josefě Oehlové. V roce 1844 statek koupil Josef Latzel ze Skorošic. Ten k severní straně obytné budovy přistavěl novou jednopatrovou stavbu. Latzelovi a jeho potomkům patřil zámek do roku 1890. V letech 1890 až 1910 jej vlastnil JUDr. Emil Heinz, v letech 1910 až 1922 František Urbatschek a od roku 1922 manželé Lintnerovi, kterým byl v roce 1945 zkonfiskován. Poté byl užíván Státním statkem Jeseník a jeho údržbě nebyla věnována téměř žádná pozornost. Kolem roku 2005 byl zámek a celý dvůr privatizován firmou, která se zabývá dřevařskou výrobou. Zámek nadále zůstává v havarijním stavu..