
V letech 1782-1789 drželi Hradec jako samostatné biskupské léno Hecklové z Donnersmarku. Po nich léno přebrali postupně Erdman Puckler, Jiří Larisch a v roce 1842 Ferdinand Schickfuss. A právě do těchto let se zařazuje vznik centra hradeckého statku - dnešního zámečku. Existenci tohoto šlechtického sídla připomíná Kneifel i Ens ve svých topografiích. Byla to trojdílná dispozice pozdně barokního charakteru. Později se objekt stal vlastnictvím nešlechtických majitelů, ale jeho původ se odrazil v názvu "Zámeček". V roce 1945 byl německým majitelům konfiskován a později odprodán do soukromých rukou. Dnes je z něj obytný dům č. p. 7.
Nachází se ve svahu spadajícím k řece Bělé. Budova je téměř celá přestavěna, dochována je jenom trojdílná dispozice kolem střední chodby. Je krytá polovalbovou střechou, v níž je situováno podstřešní patro s vikýřem. Vstup je ze západní strany, na východní straně je výše zmiňovaný svah.