Velké Kunětice

Starším sídlem je severní budova na obdélném půdoryse o jednom patře. V jihovýchodním nároží k ní přiléhá nevysoká dvoupatrová věž s hodinovou nástavbou a prostou jehlancovou střechou s korouhvičkou s letopočtem 1886 (dokončení přestavby zámku pro lázeňské účely). Zámek kryje prostá sedlová střecha ukončená dvěma vysokými zděnými štíty. Na okapových stranách je střecha doplněna zděnými vikýři s valbovými střechami. Fasáda je prostá, hladká, zbavená veškerých případných starších ozdobných detailů. Hlavním vstupem je stavba obrácena k jihu, do bývalého nádvoří. Mladší, západní budova je ke starší stavbě pootočena v pravém úhlu a pojí je pouze zděná zeď s branou do zaniklého parku. Stavba na obdélném půdoryse je rovněž patrová, se sedlovou střechou. Východní vstupní průčelí obrácené do dvora je zvýrazněno jednoosým mohutným střešním vikýřem s valbovou střechou. Hlavní vstup ve východním průčelí je zvýrazněn kamenným profilovaným ostěním. Na jižní stranu budovy navazuje těsně zděná budova mladší sýpky. Zajímavostí zaniklého zámeckého parku bývala kašna s nápisy z díla J. W. Goetha, která byla v 80. letech 20. století rozebrána a přemístěna do Lázní Jeseník do Priessnitzovy ulice..

Časem rychta nabyla charakteru rytířského statku a její držitelé byli považováni za místní nižší šlechtu. Od 14. století se tito držitelé rychty psali s přídomkem z Kunětic. Na přelomu 15. a 16. století zde seděl rod Lohensteinů a následně do počátku 17. století rod Schwetlingů. Snad některý z příslušníků uvedených rodů vybudoval ve středu vsi přibližně kolem roku 1600 starší sídlo, označované za tvrz či zámek. Dle všeho je toto starší sídlo obsaženo v části konstrukcí severní budovy současného zámeckého areálu (č. p. 86). Důkazem jsou dochované renesanční hřebínkové klenby v některých místnostech přízemí. Za dalších majitelů, Skalů ze Lhoty, došlo k výstavbě západní barokní budovy zámku (č. p. 85). Není jisté, jestli se tak stalo před nebo po r. 1742, kdy došlo k rozdělení vsi na pruskou a rakouskou část. V roce 1781 se kunětické majetky dostaly do rukou Stillfriedů a následně Strachwitzů. Za nich došlo k modernizaci a přestavbě zámeckého areálu. Koncem 60. let 19. století za Josefa Falkhausena zanikl lenní charakter statku a ten se stal trvale dědičným. V roce 1869 zakoupil statek bývalý majitel lázní v Jeseníku Josef A. Schindler a rozhodl se zde vybudovat nové lázně. Tomuto novému účelu byly ne zcela citlivě přizpůsobeny obě zámecké budovy a severně od nich vystavěn nový lázeňský dům (č. p. 114). S odchodem Schindlera z Kunětic v roce 1891 zanikla i lázeňská tradice místa. Ve 20. stotetí se v držení zámku a dvora vystřídalo ještě několik majitelů, než byly všechny zdejší majetky v roce 1945 zestátněny a předány do užívání různým zemědělským společnostem. Toto nové využití se výrazně negativně podepsalo na stavu zámku, který se s postupujícími léty jen zhoršoval. Po roce 1989 se zámek stal předmětem privatizace, ale ani současný vlastník nepřistoupil k opravám a údržbě..