Horní Heřmanice

Od nejranějších dějin zde fungoval i zvláštní statek – šoltýství (fojtství). Byla to obdoba naší rychtářské služby. Rozdíl však byl v tom, že ve slezských vévodstvích se stali šoltýsové zvláštní skupinou nízké šlechty, a tím i majiteli spravovaného majetku. Prvním doloženým majitelem heřmanického šoltýství byl roku 1402 jistý Mikuláš. Počátkem 15. století se statek rozdělil na dvě části – tzv. Horní a Dolní dvůr. Tyto dvory často měnily majitele, až v roce 1591 byly opět spojeny jistým Juliem Mettelem. Sídlem šoltýství se stal Horní dvůr. O velikosti panské obytné budovy vypovídá zpráva v závěti Terezie Knabeové v roce 1718. Je uvedeno, že v přízemí Horního dvora jsou dvě komory a tři světnice, v patře sál a jídelna. Největším zásahem v dějinách bylo poválečné dělení v roce 1742. Tehdy byly Heřmanice s Horním dvorem rozděleny do habsburského Slezska a severní část s Dolním dvorem a kostelem do Pruska (dnes polská Jasienica Górna). Obec s Horním dvorem se též začala nazývat Horní Heřmanice. Po několika majetkových změnách získal šoltýství v roce 1819 Jan Görblich. Kolem roku 1835 přebudoval starší obytnou budovu v klasickém stylu na jednopatrovou, krytou mansardovou střechou. Vstupní průčelí bylo zvýrazněno trojúhelníkovým štítem. Okolí budovy pak bylo upraveno v parkovém stylu. Od této úpravy se již hovořilo o zámecké budově. Zámek patřil rodu do roku 1945. Po válce byl jako německý majetek zkonfiskován a přešel do státního vlastnictví. Sloužil potřebám zemědělských organizací, ale nebyl udržován. V osmdesátých letech 20. století byl z iniciativy Státního statku Jeseník zbořen. Dnes je dochován jen zámecký rybník, stromy lemující obvod stavby a parku. Nedaleko severně od zámku byla ještě po demolici zámku zachována polozbořená stodola, která patřila do hospodářské části dvora..