
Jádro obepínala více než 2,5 m silná obvodová hradba. V jejím ohybu na severu stojí volně spodní část bergfritu o průměru 10 m s novodobým točitým schodištěm. K bydlení sloužily pouze dvě jednoprostorové stavby při hradbě, což svědčí o strážní funkci hradu. Ze třech stran byl chráněn příkopem a valem, kolem dokola ho ještě obíhal pozdější parkán, na východě zdvojený. Procházela jím přístupová cesta k jižní čtverhranné budově brány a druhá stála na severu nad vstupem do parkánu.
Hrad Rychleby, jehož zbytky se nacházejí asi 4 km jihozápadně od Javorníka na nepřístupném skalnatém výběžku Přílbového vrchu, spadajícího prudce do údolí Račího potoka, patří k těm středověkým opevněním, o jejichž existenci nejsou písemné zprávy. Ani jméno hradu není původní. Němci jej daleko později začali nazývat Reichenstein podle pohoří, jehož hlavní hřbet se táhne od města Reichensteinu až k Pomezí. Protože již v 19. století nazval A. V. Šembera tento horský hřbet Rychleby, užívá se – obdobně jako v němčině – tohoto jména i pro hrad. Vejčitý půdorys hradu byl přizpůsoben terénu stejně jako opevnění. Vchod vedl ze severní strany přes hluboký příkop, překlenutý padacím mostem, do čtvercové vstupní brány. Ta tvořila součást hradeb, jimiž byl hrad obehnán na severní a východní straně. Ve východní části byly hradby dokonce dvojité a odtud vedla úzká brána do vlastního nádvoří. Hned proti vchodu stála mohutná válcová věž o průměru 10 m se… číst dále
Po skončení bojů mezi Čechy a Poláky o Slezsko spravoval hrad dobrotivý rytíř jménem Gernot. Protože už byl starý a službou v odlehlém kraji unaven, prosil knížete, aby jej zprostil úřadu. Jednoho večera se před branou objevil rytíř v zeleném brnění s menším doprovodem zbrojnošů a prosil o vpuštění. Pak se představil jako Gernotův nástupce. Pán hradu jej radostně přijal a dobře pohostil, nic netuše, že je to zlý duch. Hned první noc noví příchozí pobili celou posádku i Gernota a z hradu učinili loupežnické sídlo. Zelený rytíř měl především spadeno na mladé dívky, které lákal do hradu a pak nechal zhynout v hladomorně. Jednu ze svých krásných obětí však chtěl pojmout za ženu. Dívka netušila, v jakých rukou se ocitla a teprve když přivolaný kněz odmítl rytíře s dívkou oddat a byl za to sekerou zabit, poznala dívka, co je nový pán zač. Statečně proto odmítla jeho nabídku k sňatku, i když ji… číst dále
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.