© Luděk Vláčil 07/2020
Městys Bílá Voda (německy Weißwasser, polsky Biała Woda) je nejsevernější a také nejzápadnější obcí českého (dříve rakouského) Slezska. Bílá Voda se rozkládá kolem stejnojmenného potoka a ze severu, západu i jihu je její území obklopeno hranicí s Polskem. K nejvýznamnějším památkám obce patří rozsáhlý barokní klášter s kostelem Navštívení Panny Marie. Další kulturní památkou je i naproti stojící bývalý hospic. Nedaleko se nachází Muzeum izolace, internace a integrace, ale za zmínku stojí také zámek.
Hospic je dvoupatrový zděný obytný dům se sedlovou střechou. Fasáda je mezi přízemím a patrem dělena pásovou římsou. ...Okna v přízemí a v 1. patře jsou ve štukových rámech. Okna v 2. patře jsou v hladkých rámech s parapetní římsou a segmentovým frontonem. Portál se štukovým profilovaným ostěním uzavřený stlačeným obloukem je umístěn asymetricky. Nad portálem se nachází kamenná znaková kartuš s datací 1723 a nad ní je nika se sochou sv. Floriána. Vstupní chodba je zaklenuta třemi křížovými klenbami. Schodiště do patra je zaklenuté segmentově. Místnosti v prvním a druhém patře jsou plochostropé. Ve druhém patře je velká plochostropá místnost s fabionem a třemi půlkruhově zaklenutými okny..
Bílá Voda patřila od roku 1714 olomouckému kanovníkovi a pozdějšímu olomouckému biskupovi Jakubu Arnoštu z Lichtenštejna-Kastelkornu (1690-1747), jenž téhož roku vyslovil plán zřídit zde piaristický klášter s kolejí, který byl realizován až v letech 1724-1733. V roce 1723, ještě před zahájením výstavby kláštera, bylo nutné zajistit zázemí pro dělníky. Proto byl nejprve postaven barokní hospic pro budoucí dělníky. ...Po dokončení kláštera stavba sloužila pro ubytování poutníků přicházejících do zdejšího kostela se zázračnou gotickou soškou madony s dítětem. V letech 1786-1896 v Bílé Vodě působily Chudé školské sestry naší Paní, které byly vyhnány z Vratislavi (Wrocław). Sestry byly nejprve ubytovány v piaristické koleji, pak koupily budovu hospice (č. p. 60) a k němu přistavěly pro sociální a školní účely další budovu (č. p. 74). Zřejmě v té době byl hospic zvýšen o jedno poschodí. Po roce 1896 se sestry směly vrátit do Vratislavi, ale některé zůstaly a dále v budově provozovaly mateřskou, obecnou a hospodyňskou školu a útulek pro přestárlé řeholnice. V letech 1945-1946 se sestry staraly o odsunované německé matky s dětmi. V roce 1948 byl v budově umístěn ústav pro mentálně postižené muže. Po roce 1950 piaristický klášter, včetně hospice, sloužil pro starší a práce neschopné řádové sestry ze zrušených klášterů. Během čtyřiceti let internace byla na zdejším hřbitově pochována většina sester (asi 600), které zde žily. V 90. letech 20. století byly provedeny stavební úpravy interiéru. Poslední z internovaných sester odešly v roce 2005..
|
Přihlášení |
