Lázně Jeseník

Hlavní je dominantní budova Lázeňského domu Priessnitz. K místu vede z města buď červená, či modrá turistická značka. V místech tzv. Promenády, vede samotná naučná stezka. V okolí je nespočet pramenů, pomníků a památek..

Dále zde najdete spoustu soch, pomníků, plastik, krásnou přírodu se spoustou tras k procházce i tůře a samozřejmě čerstvý vzduch a čistou vodu... Je odsud výhled do polské roviny i na celý hřeben Hrubého Jeseníku s dominantní rozhlednou na hoře Praděd..

S rozvojem lázeňství postupně přibývaly další léčebné domy..

1851). Ten díky své vnímavosti a experimentům poznal léčivé účinky studené vody. Sám se po těžkém úrazu v 16 letech dokázal vyléčit a své poznatky předával dál. Ve svém domě zřídil první vodoléčebný ústav na světě a přes prvotní potíže s konkurencí místních doktorů doznal slávy. V roce 1838 získal z Vídně dekret na vodoléčbu. Jeho klientela čítala 1500 pacientů a samozřejmě jeho pracovní postupy sledovaly lékařské kapacity té doby. Po smrti „vodního doktora“ se na přání jeho ženy stal pokračovatelem doktor Josef Schindler (1814–1890), který podle zdejšího vzoru vybudoval ústav v Čechách v Potočné v Jizerských horách. Lázně Gräfenberg (tak se jmenovala zdejší vesnice) se pod jeho vedením rozrostly nejen o vedení, ale hlavně o nové budovy a nové pracovní postupy vodoléčby. Světové úrovně lázně získaly za Dr. Josefa Reinholda (1885–1947). Tehdy sem jezdila klientela nejen z celé Evropy, ale i z Kanady a USA. Za 2. sv. války lázně využívali Němci k rehabilitaci vojáků, později část obsadili dětmi z německých vybombardovaných měst. Po válce byla budoucnost lázní poměrně nejistá, ale léčba nezanikla. Zaměření bylo převážně na neuropsychiatrická onemocnění a na léčbu dýchacích cest. Po roce 1989 se lázně zprivatizovaly, vznikla akciová společnost. Byly zrekonstruovány hlavní lázeňské domy, vznikly nové léčebné postupy a zkvalitnily se služby. Nadále zde probíhá léčba psychických, pohybových a dermatologických potíží. Hlavní lázeňskou budovou je hotelový dům a sanatorium Prissnitz. Jeho prostory čítají na 250 lůžek a je špičkově vybaven. Vznikl již v roce 1910 v secesním stylu. Stojí ve výšce 650 m n. m.. Dalšími hlavními budovami jsou např. Jan Ripper, Bezruč, Wolker, Mír, vila Na kolonádě, Lékařská vila, Maryčka, Albatros a další. Všechny lázeňské domy mají jedno společné – odkaz V. Prissnitze, nádhernou přírodu a lidské příběhy uzdravení. K tomu v okolí nalezne návštěvník na osmdesát upravených pramenů a nespočet pomníků. Přestože prameny nejsou minerální, dokáží léčit!.

Když se mu v dospělosti splašili koně a on upadl pod povoz, byl zle pochroumaný a měl zlomená žebra. Vypadalo to, že nadosmrti bude mrzák; doktor ani bába bylinkářka mu neuměli pomoci. On sám si vzpomněl, jak v lese několik dní pozoroval srnce, který si pravidelně chodil máčet zraněnou nohu k prameni, dokud se mu rána zcela nezhojila. Aplikoval tuto léčbu na sebe a uzdravil se bez jakýchkoliv trvalých následků. Následně celý život tuto léčbu zdokonaloval, léčil lidi a získal si věhlas po celém světě. Jednou z Ameriky mu došel od pacienta dopis s adresou Vintcenz Priessnitz, Evropa – tak byl ve své době známý..