Luby

Na přelomu 19. a 20. století dal majitel Arthur von Rosenkranz zámku podobu,kterou znala většina lubských pamětníků. Roku 1910 získal zámek saský generál Oskar von Ehrenthal.Ve vlastnictví rodiny Ehrenthalů pak setrval až do roku 1945.Po příchodu americké armády 6.května 1945 byla budova obsazena několika desítkami vojáků.V prosinci 1945 armáda zámek opustila. Na začátku roku 1946 bylo veškeré zařízení zámku Fondem národní obnovy převezeno nákladními auty do Prahy a další osud tohoto zařízení již není znám. Začátkem padesátých let zde byl na dva roky zřízen ústav pro narušenou mládež.Pak ho do správy převzalo ministerstvo vnitra s tím,že budova bude sloužit pro ubytování příslušníků pohraniční stráže,kteří střežili hranice mezi ČSSR a NDR.V té době byla nemovitost ještě v poměrně dobrém stavu. Rota se ze zámku v roce 1964 vystěhovala a začátkem 80.let,kdy o něj nejevil nikdo zájem,byl převzat Státním statkem Skalná,což byl začátek jeho konce. V místnostech budovvy se začalo uskladňovat obilí,ve sklepě brambory a v přilehlých budovách byl ustájen dobytek,chovala se zde prasata. Nebyla zde prováděna žádná údržba a tak zámek rychle chátral.Došlo k propadnutí některých stropů , a tak nezbylo nic jiného,než objekt rychle opustit a nakonec mělo být přikročeno k jeho likvidaci.K úplné demolici ale nedošlo ,byla stržena jen boční křídla a část hlavní budovy.Zbytky zámku mezitím i značně poškodil snad úmyslně založený požár střechy a následná destrukce na sebe nenechala dlouho čekat..

Vystřídalo se v něm několik desítek majitelů (např. Selbové, Hoyerové, Korbové) a prošel několika stavebními úpravami. Na přelomu 19. a 20. století dal majitel Arthur von Rosenkranz zámku podobu, kterou znala většina lubských pamětníků. Roku 1910 získal zámek saský generál Oskar von Ehrenthal. Ve vlastnictví rodiny Ehrenthalů pak setrval až do roku 1945. Po příchodu americké armády 6. května 1945 byla budova obsazena několika desítkami vojáků. V prosinci 1945 armáda zámek opustila. Na začátku roku 1946 bylo veškeré zařízení zámku Fondem národní obnovy převezeno nákladními auty do Prahy a další osud tohoto zařízení již není znám. Začátkem padesátých let zde byl na dva roky zřízen ústav pro narušenou mládež. Pak ho do správy převzalo ministerstvo vnitra s tím, že budova bude sloužit pro ubytování příslušníků pohraniční stráže, kteří střežili hranice mezi ČSSR a NDR. V té době byla nemovitost ještě v poměrně dobrém stavu. Rota se ze zámku v roce 1964 vystěhovala a začátkem 80. let, kdy o něj nejevil nikdo zájem, byl převzat Státním statkem Skalná, což byl začátek jeho konce. V místnostech budovy se začalo uskladňovat obilí, ve sklepě brambory a v přilehlých budovách byl ustájen dobytek, chovala se zde prasata. Nebyla zde prováděna žádná údržba a tak zámek rychle chátral. Došlo k propadnutí některých stropů, takže nezbylo nic jiného, než objekt rychle opustit a nakonec mělo být přikročeno k jeho likvidaci. K úplné demolici ale nedošlo, byla stržena jen boční křídla a část hlavní budovy. Zbytky zámku mezitím značně poškodil snad úmyslně založený požár střechy a následná destrukce na sebe nenechala dlouho čekat. V průběhu roku 1988 byl zámek až na přízemí hlavní budovy stržen..