
Zdaleka viditelné zbytky hradu Košťálova najdete nedaleko Lovosic na vysoké čedičové skále nad Třebenicemi. Je přístupný po zelené turistické značce a nebo neznačenou cestou ze vsi Košťálov či asfaltkou (zákaz vjezdu) z nedaleké Sutomi.
Ten byl opuštěn a zanedlouho zpustl. Jako pustý je popisován již na počátku 17. století..
V severovýchodním cípu byly nalezeny zbytky kuchyně (kachle, saze, nádobí), v severozápadní části nálezy zase označily kovárnu a sklad železa. Uprostřed prostranství jsou zasypané sklepy. Ve zřícenině hradu bylo objeveno i mnoho zámku a klíčů z 15. století, střely, ostruhy, uzdy, podkovy. Lépe se zachovala stavba horního hradu, vybudovaná na strmé skále a chráněná hradbou. Horní hrad tvoří jediná věžovitá budova paláce. Přízemí bylo bez oken – v prvním i druhém poschodí byla menší okna – a donedávna byl zachován i zbytek třetího poschodí, kde byla velká okna. Dobu vzniku hradu Košťálova neznáme. V l. 1276 – 1303 se připomíná Petr z Košálu (či Košálova), což byla lokalita – podle místního určení šlechticů uvedených spolu s Petrem – nepochybně totožná s naším Košťálovem. Není však jasno, zda se jméno vztahovalo ke vsi či k hradu. Podle charakteru stavby, kdy vlastní hrad tvořila jen obezděná velká kvádrová obytná věž, mohl vzniknout i na počátku 14. století. Je zajímavé, že prvá zpráva o hradu se nezmiňuje o jeho držiteli, ale o jeho purkrabím Alešovi mladším ze Slavětína. Kronikář Beneš Krabice z Veitmile v ní uvádí, že prý Alešovi a jeho manželce spálil blesk při bouřce v r. 1372 tehdy módní dlouhé špice škorní. Aleš ze Slavětína se kvůli nějakému sporu s duchovním dostal též do klatby a je o něm zmínka ještě v r. 1380. Kdo však postavil dost výstavný a tedy nepochybně nákladný hrad? Nemohl to tedy být některý drobný šlechtic. I existence zdejšího purkrabího se zdá nasvědčovat některému významnějšímu držiteli. V literatuře se vyskytují názory, že to byl hrad královský, avšak pro tento názor chybějí důkazy. V 15. století patřil Kaplířům ze Sulevic, ale ve 14. století se nikdo z tohoto rodu nepíše po Koštálově. Rovněž nikdo z Házmburků není v souvislosti s Košťálovem uváděn, i když z polohy hradu lze předpokládat, že mohl chránit házmburské panství ze severu. Slavětínští prodali Slavětín v 60. letech 14. století Vartemberkům a ti ho postoupili Házmburkům; rody Házmburků a Slavětínských byly i spřízněny sňatkem. Z toho vyplývá, že v nějaké blíže těžko stanovitelné spolupráci těchto rodů je též třeba hledat vznik hradu Košťálova. (I. A. Sedláček předpokládal, že hrad byl v předhusitské době v držení Házmburků). Počátkem husitské doby patřil hrad již Kaplířům se Sulevic a byl r. 1422 husity obléhán. Kaplířové také získali městečko Třebenice (patřící původně klášteru sv. Jiří na Pražském hradě) a toto držení jim jako katolíkům Zikmund potvrdil. Vzniklo tak větší panství, pro něž byl Košťálov vojenskou oporou a Třebenice městským střediskem. V rodě Kaplířů se hrad udržel i dále, i když Třebenice Kaplířové ztratili r. 1460 (po r. 1547 je získal opět klášter sv. Jiří). V r. 1486 došlo k rozdělení kaplířovského panství – ale hrad měl být otevřen všem bratrům, kteří si panství rozdělili, a rovněž hájit jej měli společně. Dobeš Kaplíř, držitel Sulevic, měl sídlo ve velkém domě v dolním hradě, Jan, majitel Čížkovic, měl přebývat též na dolním hradě v dolním domku. Zdislav pobýval v horním hradě. Později přešel hrad na Zdislavovy syny Jana a Mikuláše. Protože však hrad přestal vyhovovat zvýšeným nárokům nových majitelů, byly u dvora a vsi Košťálova postaveny dvě tvrze. Hrad chátral a ve třicetileté válce byl již pustý..
Když jejich pozemky nestačily pro četná, množící se stáda, hledali sobě nové sídlo. Zalíbil se jim vrch nad údolím potoka Modly i vystavěly na něm nový, pevný hrad. A protože se jejich první hrad zval po Běle Bílina, dali svému novému sídlu jméno Košťálov (hrad Košálův). Když byly lesy pod horou vypraženy ohněm a vznikly tu nové dědiny, vyjela si Běla s pěti svými družkami koňmo z Bíliny na hrad Košťálov. Cestou přes pohoří vyřítili se na ně z lesa dva statní, huňatí medvědi a s obou stran jim zastoupili cestu, takže nemohly z léčky prchnouti. Tu seskočila Běla s koně, dávajíc tak dívkám příklad, a všechny se hned obořily svými oštěpy na líté šelmy. Ubodaly je a ubily, vsedly na koně a šťastně dojely cíle. Košál, uslyšev o té příhodě, poslal sluhy pro zabité medvědy, dal je stáhnouti a jejich kůži k poctě své statečné ženy pověsiti na bránu Košťálova. V těch místech, kde se událo přepadení, byl les vymýcen a postaven tu dvorec Medvědice. Zatím co Běla pobývala na Košťálově, přišel do kraje ležícího od Bíliny na půlnoční stranu s početnými stády bohatý zeman Kolostoj. Jeho pastýři našli tu pramen horké vody. Kolostoj, usadiv se v jeho blízkosti, postavil si tu hrad Teplice. Na Bělinu žádost vypravil se Košál s nevelikým vojskem proti vetřelci, chtěje ho z kraje vypuditi a hrad mu rozbořiti. Avšak Kolostoj zpozoroval včas nebezpečí a přichystal se řádně k obraně. Když se Košál, obhlížeje si hradby, přiblížil na dostřel, napjal Kolostoj luk a proklál mu obnaženou hlavu šípem. Pak vyrazil se svým lidem z hradu a přinutil Košálovo vojsko na zmatený útěk. Desátého dne nato rozžehnala se se světem i Běla, zdrcená žalem nad smrtí milovaného muže..
Jistý muž prý kdysi nalezl trhlinu ve skále, odehnal psa a nabral si peněz. Doma však shledal, že si nabral jen bezcenné střepiny, a do rána zemřel..