Skromné zbytky hradu postaveného kolem roku 1313 Rackem, synem Sezemy z Krašovic. Před r.1434 koupili Bělou Burian a Jan z Gutštejna kteří na hradě nesídlili. Po roce 1785 hrad rozebrán na stavbu vesnických usedlostí.
Dolní Bělá
Zbytky zdí
© 2002 Vlky, Jirka Čížek

Okolní krajina náležela od počátku 13. století mocnému západočeskému rodu Hroznatoviců. Po otci Sezemovi z Krašovic zdědil bezprostřední okolí Racek, který si zde někdy v l. 1313–1315 postavil hrad. Poprvé se připomíná r.1318. K jeho panství náležela řada vsí: v r. 1379 to byly Bělá, Slavíkovice, Košetice, Klenovice, Lhota, Popovice, Mostiště, Podmokly, Hůrky, Zahrádka, Mostice, Trochovice, Úštěnovice, Radimovice, díl Dražně a tvrz Kokořov. Po Rackovi drželi panství jeho syn Sezema a pak vnuk Václav, po jehož smrti r.1415 získali hrad Nevstup a Bavor ze Švamberka. Před r.1434 koupili Bělou Burian a Jan z Gutštejna. Noví majitelé na hradě nesídlili a spravovali zdejší statek prostřednictvím purkrabí. Jejich vnuci Jan, Jetřich, Volf, Kryštof, Jindřich škodili v kraji, takže král Vladislav II. musel proti nim zakročit. Jan z Gutštejna byl v r. 1509 přinucen postoupit statek Bělou Albrechtovi z Kolovrat a na Libštejně. Patřily k němu hrad Bělá s plužním dvorem, vsi Loza, Krašovice, Bučí, Trnová, Mrtník, Žichlice, Třemošná, Záluží, Ledce, Bdeněves, Lipé, Slavíkovice, Tis s pustými dvory, Dražeň, Komberk, Vlkýš, Úští, Horní Hradiště, Rybnice, Košetice, Těchoděly, pustý dvůr Vochov, Kaznějov, Touškov, Doubrava, značná část vsí zastavených klášterem plaským. Po Albrechtovi zdědili panství jeho nevlastní synové Jan a Bernard z Valdštejna, kteří je r.1511 prodali Václavovi z Roupova. Panství však bylo zadlužené, a proto bylo v r. 1514 vráceno původním majitelům Janovi a Volfovi z Gutštejna. Ale ani ti zde dlouho nehospodařili a r.1525 prodali Bělou za 8300 kop grošů míšeňských Janovi z Roupova. Panství se nemohlo vymanit z dluhů, a proto bylo r.1555 za Janových vnuků prodáno Šebestiánovi Markvartovi z Hrádku a na Nekmíři za 13 000 kop grošů míšeňských. Markvartové byli v té době na vrcholu svého rozmachu. K jejich panství patřily statky Nekmíř, Rozvadov, Úněšov, Klenovice a Trnovsko vedle zástav kláštera plaského a kladrubského.

Šebestiánův syn Kryštof dal r.1584 hrad opravit v renesančním stylu, jak o tom svědčil nápis nad branou. Jeho syn Diviš přikoupil statky Všeruby a Podmokly. Diviš byl protestant a zúčastnil se v r.1620 generálního sněmu, na němž byl zvolen syn Fridricha Falckého následníkem trůnu; na tomto sněmu byl Diviš zvolen relátorem zemských desk. Za to byl r. 1622 potrestán konfiskací dvou třetin majetku. Jeho statky Bělá, Podmokly a Nekmíř, jež měly devět poplužních dvorů, 34 vsí a další příslušenství, byly odhadnuty na 180 856 kop grošů míšeňských a prodány v r. 1622 za 120 000 zlatých Vilémovi z Vřesovic. Diviš, který cenu zabavených statků odhadoval na 411 000 kop grošů míšeňských, zemřel v r.1625 v cizině.

Vilém Vřesovec (+1640) jako nejvyšší mincmistr prováděl v Kutné Hoře násilně rekatolizaci a podařilo se mu koupit lacino řadu statků: v r.1623 Bezvěrov a Brložec,1620 Krašov, Čestětín, Kamennou Horu, Račín, Březín, Vojtěšín a Tisovou. Jeho syn Jan Vikart nebyl dobrým hospodářem a tak po jeho smrti r. 1659 byl statek postoupen Janovi Vilémovi Kyšperskému z Vřesovic. Při této příležitosti byl vypracován odhad panství, v němž se zachoval i popis hradu, který svědčil o jeho sešlosti. Hrad byl dostavěn pouze ze dvou stran, třetí strana, kde byla pekárna a kuchyně, zůstala nedokončená. Objekt byl zčásti krytý břidlicí, zčásti šindelem, měl pouze 8 obyvatelných pokojů, kapli, pod níž byl klenutý sklep, ve skále byly vytesány dva sklepy. Zdi a klenba hradu byly silně popraskané a také střechy potřebovaly značné opravy.

Vnučka Jana Viléma Kyšperského z Vřesovic Sylvie, provdaná za hraběte z Klenového, musela v r.1755 prodat zadlužené panství plaskému klášteru. Hrad tehdy sice stál, ale byl ještě sešlejší než dříve. Byl kryt šindelem; v přízemí bylo 8 světnic a kaple, nahoře 12 místností, ale jen 5 obyvatelných. Na střeše byla věžička, z hodin zbyl pouze číselník. Plaský klášter se o hrad nestaral, ten pustl a některé jeho části se zřítily.

Po zrušení kláštera r. 1785 se z hradu bral kámen na opravu dvorů i na stavbu vesnických usedlostí, takže dnes zde zbyly jen nepatrné zříceniny.

Hrad stával nad obcí na návrší, jež na jižní a východní straně příkře spadá dolů. Vlastní hrad tvořila podle zachovaného vyobrazení z poloviny 18. století (starší stav neznáme) jednopatrová dvoukřídlá budova, orientovaná na východ a sever. V severním křídle byl vjezd a nad ním hranolová vížka. K této straně přiléhalo předhradí, jež mělo tři křídla. V severní části byl vjezd s věží a hodinami. O stavebním vývoji hradu během jeho existence nemáme však žádné zprávy až na zmíněný údaj z r.1584.

28.5. 2002
6.9 min
Ikona BĚLÁ HRAD.
Západně od Plas jsou vsi Horní a Dolní Bělá (též Nové městečko Bělá). U této stával hrad na návrší, které na jižní a východní straně spadá, tak že na této straně velkého opevnění nepotřeboval. Na ostatních stranách ho bylo potřeba. ...
12.9. 2020, August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze české, kniha 19

Jaké opevnění bylo na severní straně, dnes již nelze znáti kromě zbytku věže a příkopu. Za to je zajímavé opevnění na západní straně; neb tu jest příkop a za ním neobyčejně vysoký a silný násep, z něhož vybíhá podkovovitá bašta, uvnitř vyhloubená a též mohutná. Hrad se dělil na předhradí a hrad. Ono zabírá větší prostoru k severu. Tu byly aspoň v posledních dobách k východu slunce na kraji ratejna, na západní straně kolny, k severu konice a brána, vedle nich v tom místě, jak nyní vede cesta. Podle svědectví pamětníků byly na kraji hradby. V severovýchodním rohu jest zbytek zpodku okrouhlé věže, kus zdi a kopec rumu. Byla ještě před 60 lety hezky vysoká, ale sama od sebe spadla a domkáři si pak brali kámen. Kolny zrušeny od úředníkův Plasských a stavivo prodáno. Vlastní hrad jest o něco nižší než předhradí a dnes jako všechno hradiště pastvištěm. Tu zbyly ještě kusy zdí, z nichž nelze nic říci o způsobě bývalých stavení. Před lety bývaly tu velké zříceniny a bývalo prý tu několik věží, ale znenáhla ubíráno pořád zdí. Jednou berouce stavivo přišli prý na malované stropy. Celkem z Bělé pramálo zbylo, a poněvadž krajina okolní nemá půvabu, nelze říci, že by byla navštívení hodna. Zakladatelé hradu byli z pokolení Hroznatova erbu, tří jeleních rohů. Za Sezemy z Krašovic (1268-1284) hrad ještě nestál a také syn jeho Racek psal se ještě r. 1313 z Krašova, ale r. 1315 již z Bělé. Lze tedy za to míti, že si na části svého otcovského dědictví hrad Bělou asi v l. 1313-1315 vyzdvihl. Jeho snad synové byli Sezema a Racek, kteří byli r. 1357 patrony kostela zdejšího a r. 1364 tu zřídili druhé kaplanství. Roku 1372 byl Racek mrtev, a Sezema sám pánem na Bělé a téhož roku také patronem ve Pšově; a protože Racka svým strýcem nazýval, lze za to míti, že byl syn Sezemův; také se tento Sezema dlouho, totiž do r. 1394 připomíná, jsa buď svědkem při rozmanitých zbožných jednáních neb patronem svých kostelů, zejména naposled (1394) kostela v Tisé. Měl sice syna Racka, ale snad ho přečkal. Když asi r. 1394 neb 1395 zemřel, následoval po něm Sezema z Pušperka, strýc jeho, jenž byl ještě r. 1402 pánem na Bělé. Ale brzo potom došlo k nějakému dělení. Sezema zůstal na Tisé a nějaký Vácslav byl v l. 1407-1414 pánem na Bělé. Pak došlo k prodeji, a Bělou koupili Neustup, probošt Týnský, a Bavor, bratří ze Švamberka. V letech 1417-1423 podávali kněze ke kostelu zdejšímu, r. 1425 onen s Jindřichem, synem Bavorovým, a r. 1426 tento sám. Brzo potom koupil Bělou Burian starší z Gutšteina a r. 1434 píše se pán na Bělé. Týž držel k Bělé také vesnice Plasské, které měl od císaře Zikmunda v zástavě a kromě toho hojné statky († 1462), které měl po něm syn jeho Burjan řečený Bohatý (1462-1488). Za něho tu by Otík z Žitína purkrabí. Při dělení synův jeho dostala se Bělá Volfovi za díl; neb jemu potvrdil král Vladislav r. 1501 duchovní vesnice, které se držely k Bělé. Ale r. 1502 dostal bratr jeho Jetřich majestát na ty vesnice. a praví se, že se mu na díl dostaly. Ale nedlouho potom následoval třetí bratr Jan, který Bělou s dotčenými vesnicemi Albrechtovi z Kolovrat a na Libšteině (asi r. 1509) prodal. Slavný tento pán držel Bělou sotva rok. Zemřel r. 1510 a dědici po něm byli pastorkové jeho Jan a Bernart bratří z Valdšteina. I ti dlouho Bělé nedrželi a prodali ji roku 1511 Vácslavovi z Roupova. Nový majitel vyjednal si r. 1512 majestát na vesnice, které držel od kláštera Plasského, a poněvadž držitelé hradu Bělé v lesích na klášterství svobodně honívali, vymohl si r. 1514 nový majestát, aby jiným na týchž lesích, kdo by k tomu práva neměli, ke škodě kláštera na zvěř honiti, brániti mohl. Vácslav zemřel okolo r. 1514. Po jeho smrti vedeno právo na Bělou od Jindřicha z Gutšteina, bezpochyby pro nezaplacení a Bělá mu proto odhádána, ale r. 1525 zase ji postoupil Janovi z Roupova. Pánem na Bělé stal se potom Petr z Roupova, jemuž král Ferdinand r. 1541 vsi zápisné potvrdil a r. 1543 ves Touškov na městečko vyzdvihl. Petr potom také Touškovské svobodami obdaroval. Když pak Petr zemřel, nebylo možno Bělou pro sirotky udržeti a prodána proto Šebestianovi Markvartovi z Hrádku. Tento hned po koupi (1556) vyžádal si potvrzení na všechna duchovenství, která k Bělé držel. Koupiv Bělou, poručil dohlédání ke dvorům, nasazování rybníkův a lovy Janovi Košákovi z Velké Mořiny. Honilo se zase na lesích Plasských, bili svině, kance, medvědy a jeleny, chodili na zaječí lovy s tenaty a stříleli tetřevy velké i malé. Šebestian zemřel r. 1562, zůstaviv syny Linharta, Viléma, Jana, Jiří a Kryštofa. Při dělení dostal Jiří polovici Bělé a druhou, tuším, Kryštof. Jiří zahynul v Uhřích, a poněvadž Linhart mezi tím také zemřel, ostatní bratři se o jeho díl rozdělili. Janovi se dostaly na Bělé sklep vedle červené světnice, pekárna, kuchyně, špižírna a velký sklep pod zemí, do kterého se víno skládalo. To se stalo, tuším, před r. 1569 neb téhož roku. Vilém, který se také dělil, zemřel. Bělou drželi pak Jan a Kryštof pospolu a později tento sám spojiv ve svém držení rozsáhlé statky od Touškova až k Manětínu. Asi r. 1595 převzal to vše po něm syn Diviš. U toho se r. 1599 Kryštof Harant z Polžic na zámku Bělé zastavil, vrátiv se z cest do východních zemí. Při konfiskaci r. 1622 odsouzen Diviš dvou třetin, ale všechny jeho tři statky Bělá, Nekmíř a Podmokly šmahem zabrány a prodány Vilémovi Vřesovci ze Vřesovic. Ze vsí Plasských některé prodány mu dědičně, ostatní klášteru navráceny. Vilém, jenž Bělou lacino koupil, zemřel r. 1640, a Bělou zdědil po něm syn Jan Vykart. Týž nehospodařil dobře a proto po jeho smrti r. 1659 všechno jeho jmění věřitelům odhádáno. Z té příčiny také veliké to panství na několik statků rozkouskováno. Hrad zdejší takto se popisuje: Zámek Bělá od kamene vystavěný, toliko dvě strany a třetí, kde kuchyně a pekárna jest, nedostavěná, na díle křidlicí a na díle šindelem krytý; pokojův, ve kterých se bydliti může, jest 8, z nich tabulnice a jiní 2 pokojové jsou klenutí, kapla a pod ní sklep klenutý, suché sklepy dva a pod zemí jeden sklep ve skále vytesaný a na tři strany hrubě veliký. Týž zámek nahoře jak v klenutích, tak i ve zdech hrubě místy se trhá a střechy nemalé oprávky potřebují. To vše se šacuje na 800 kop míšeňských. Díl tento se dostal jako dědictví Janovi Vilémovi Kyšperskému ze Vřesovic. Týž zemřel r. 1678, a v Bělou uvázala se vdova Kateřina jako poručnice. 16) Ze synův ujal Bělou Jan Maximilian, ale dobře nehospodařil, tak že o menší své statky přišel. Bělou podržel, tuším, do smrti. Roku 1755 Bělá odhádána a r. 1757 dostala se klášteru Plasskému. 17) Zámek byl do té doby jedno poschodí vysoký a šindelem krytý; přízemí všechno bylo klenuté. Nahoře bylo 12 pokojů, ale jen v pěti se mohlo bydliti, protože ostatní byly úplně pusté. Ani hodin na věžce nebylo. Stavení toto chatrné za držení kláštera a snad ještě více za správy náboženského fondu úplně zpustlo a se sřítilo..

12.9. 2020 August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze české, kniha 19

Půdorys místa


Komentáře

Plzeňský kraj,  Plzeň-sever  (PS), Dolní Bělá

Místa v okolí

 Vrtba
 Nekmíř
 Radějov
 Vyšohrad
 kostel sv. Martina
 Všeruby
 Podmokly
 kaolinový důl
 Ondřejov
 Malšín
 Frumštejn
 Plasy
 kostel sv. Prokopa
 železná huť
 Líšťany
 kostel sv. Barbory
 kaple sv. Josefa
 Nečtiny
 Preitenstein
 Manětín – MPZ
 Manětín
 kostel sv. Martina
 kostel sv. Václava
 Čeminy
 Nečtinský Špičák
 Krkavec
 dvůr Býkov
 Nečtiny – MPZ
 Brdo
 Komberk
 Březín
 Šebíkov
 Černá Hať
 židovský hřbitov
 Luhov
 Luhov
 Kyjov
 Třebekov
 Staré Lipno
 Hromnické jezírko
 kolomazná pec
 kostel sv. Mikuláše
 Radost
 Malesice
 kostel sv. Jiljí
 Kotaneč
 dvůr Kalec
 Buben
 Krukanice
 hradiště Koryta
 Luhov
 Odlezelské jezero
 Babina
 Sylvánský vrch
 kaple sv. Diviše
 kostel sv. Jiří
 kaple sv. Vojtěcha
 smírčí kříž
 kostel sv. Mikuláše
 Čertův mlýn
 kostel sv. Ondřeje
 smírčí kříž
 Vlkošov
 boží muka
 Pňovany
 Věžka
 kostel sv. Vavřince
 Dolanský Mlýn
 vysílač Krašov
 kostel sv. Jiří
 Chlum u Plzně
 kostel sv. Blažeje
 dvůr Hubenov
Základní informace místa
ID místa: 132
Typ místa: hrad
Stav místa: zřícenina
Přístupnost: volně přístupno
Uveřejněno: 19.8.2002
Pokud se Vám vložené informace nelíbí nebo jste nalezli chybu, je možné ji opravit.
Upravit, vložit informace
reklama