Dolní Bělá

Jaké opevnění bylo na severní straně, dnes již nelze znáti kromě zbytku věže a příkopu. Za to je zajímavé opevnění na západní straně; neb tu jest příkop a za ním neobyčejně vysoký a silný násep, z něhož vybíhá podkovovitá bašta, uvnitř vyhloubená a též mohutná. Hrad se dělil na předhradí a hrad. Ono zabírá větší prostoru k severu. Tu byly aspoň v posledních dobách k východu slunce na kraji ratejna, na západní straně kolny, k severu konice a brána, vedle nich v tom místě, jak nyní vede cesta. Podle svědectví pamětníků byly na kraji hradby. V severovýchodním rohu jest zbytek zpodku okrouhlé věže, kus zdi a kopec rumu. Byla ještě před 60 lety hezky vysoká, ale sama od sebe spadla a domkáři si pak brali kámen. Kolny zrušeny od úředníkův Plasských a stavivo prodáno. Vlastní hrad jest o něco nižší než předhradí a dnes jako všechno hradiště pastvištěm. Tu zbyly ještě kusy zdí, z nichž nelze nic říci o způsobě bývalých stavení. Před lety bývaly tu velké zříceniny a bývalo prý tu několik věží, ale znenáhla ubíráno pořád zdí. Jednou berouce stavivo přišli prý na malované stropy. Celkem z Bělé pramálo zbylo, a poněvadž krajina okolní nemá půvabu, nelze říci, že by byla navštívení hodna. Zakladatelé hradu byli z pokolení Hroznatova erbu, tří jeleních rohů. Za Sezemy z Krašovic (1268-1284) hrad ještě nestál a také syn jeho Racek psal se ještě r. 1313 z Krašova, ale r. 1315 již z Bělé. Lze tedy za to míti, že si na části svého otcovského dědictví hrad Bělou asi v l. 1313-1315 vyzdvihl. Jeho snad synové byli Sezema a Racek, kteří byli r. 1357 patrony kostela zdejšího a r. 1364 tu zřídili druhé kaplanství. Roku 1372 byl Racek mrtev, a Sezema sám pánem na Bělé a téhož roku také patronem ve Pšově; a protože Racka svým strýcem nazýval, lze za to míti, že byl syn Sezemův; také se tento Sezema dlouho, totiž do r. 1394 připomíná, jsa buď svědkem při rozmanitých zbožných jednáních neb patronem svých kostelů, zejména naposled (1394) kostela v Tisé. Měl sice syna Racka, ale snad ho přečkal. Když asi r. 1394 neb 1395 zemřel, následoval po něm Sezema z Pušperka, strýc jeho, jenž byl ještě r. 1402 pánem na Bělé. Ale brzo potom došlo k nějakému dělení. Sezema zůstal na Tisé a nějaký Vácslav byl v l. 1407-1414 pánem na Bělé. Pak došlo k prodeji, a Bělou koupili Neustup, probošt Týnský, a Bavor, bratří ze Švamberka. V letech 1417-1423 podávali kněze ke kostelu zdejšímu, r. 1425 onen s Jindřichem, synem Bavorovým, a r. 1426 tento sám. Brzo potom koupil Bělou Burian starší z Gutšteina a r. 1434 píše se pán na Bělé. Týž držel k Bělé také vesnice Plasské, které měl od císaře Zikmunda v zástavě a kromě toho hojné statky († 1462), které měl po něm syn jeho Burjan řečený Bohatý (1462-1488). Za něho tu by Otík z Žitína purkrabí. Při dělení synův jeho dostala se Bělá Volfovi za díl; neb jemu potvrdil král Vladislav r. 1501 duchovní vesnice, které se držely k Bělé. Ale r. 1502 dostal bratr jeho Jetřich majestát na ty vesnice. a praví se, že se mu na díl dostaly. Ale nedlouho potom následoval třetí bratr Jan, který Bělou s dotčenými vesnicemi Albrechtovi z Kolovrat a na Libšteině (asi r. 1509) prodal. Slavný tento pán držel Bělou sotva rok. Zemřel r. 1510 a dědici po něm byli pastorkové jeho Jan a Bernart bratří z Valdšteina. I ti dlouho Bělé nedrželi a prodali ji roku 1511 Vácslavovi z Roupova. Nový majitel vyjednal si r. 1512 majestát na vesnice, které držel od kláštera Plasského, a poněvadž držitelé hradu Bělé v lesích na klášterství svobodně honívali, vymohl si r. 1514 nový majestát, aby jiným na týchž lesích, kdo by k tomu práva neměli, ke škodě kláštera na zvěř honiti, brániti mohl. Vácslav zemřel okolo r. 1514. Po jeho smrti vedeno právo na Bělou od Jindřicha z Gutšteina, bezpochyby pro nezaplacení a Bělá mu proto odhádána, ale r. 1525 zase ji postoupil Janovi z Roupova. Pánem na Bělé stal se potom Petr z Roupova, jemuž král Ferdinand r. 1541 vsi zápisné potvrdil a r. 1543 ves Touškov na městečko vyzdvihl. Petr potom také Touškovské svobodami obdaroval. Když pak Petr zemřel, nebylo možno Bělou pro sirotky udržeti a prodána proto Šebestianovi Markvartovi z Hrádku. Tento hned po koupi (1556) vyžádal si potvrzení na všechna duchovenství, která k Bělé držel. Koupiv Bělou, poručil dohlédání ke dvorům, nasazování rybníkův a lovy Janovi Košákovi z Velké Mořiny. Honilo se zase na lesích Plasských, bili svině, kance, medvědy a jeleny, chodili na zaječí lovy s tenaty a stříleli tetřevy velké i malé. Šebestian zemřel r. 1562, zůstaviv syny Linharta, Viléma, Jana, Jiří a Kryštofa. Při dělení dostal Jiří polovici Bělé a druhou, tuším, Kryštof. Jiří zahynul v Uhřích, a poněvadž Linhart mezi tím také zemřel, ostatní bratři se o jeho díl rozdělili. Janovi se dostaly na Bělé sklep vedle červené světnice, pekárna, kuchyně, špižírna a velký sklep pod zemí, do kterého se víno skládalo. To se stalo, tuším, před r. 1569 neb téhož roku. Vilém, který se také dělil, zemřel. Bělou drželi pak Jan a Kryštof pospolu a později tento sám spojiv ve svém držení rozsáhlé statky od Touškova až k Manětínu. Asi r. 1595 převzal to vše po něm syn Diviš. U toho se r. 1599 Kryštof Harant z Polžic na zámku Bělé zastavil, vrátiv se z cest do východních zemí. Při konfiskaci r. 1622 odsouzen Diviš dvou třetin, ale všechny jeho tři statky Bělá, Nekmíř a Podmokly šmahem zabrány a prodány Vilémovi Vřesovci ze Vřesovic. Ze vsí Plasských některé prodány mu dědičně, ostatní klášteru navráceny. Vilém, jenž Bělou lacino koupil, zemřel r. 1640, a Bělou zdědil po něm syn Jan Vykart. Týž nehospodařil dobře a proto po jeho smrti r. 1659 všechno jeho jmění věřitelům odhádáno. Z té příčiny také veliké to panství na několik statků rozkouskováno. Hrad zdejší takto se popisuje: Zámek Bělá od kamene vystavěný, toliko dvě strany a třetí, kde kuchyně a pekárna jest, nedostavěná, na díle křidlicí a na díle šindelem krytý; pokojův, ve kterých se bydliti může, jest 8, z nich tabulnice a jiní 2 pokojové jsou klenutí, kapla a pod ní sklep klenutý, suché sklepy dva a pod zemí jeden sklep ve skále vytesaný a na tři strany hrubě veliký. Týž zámek nahoře jak v klenutích, tak i ve zdech hrubě místy se trhá a střechy nemalé oprávky potřebují. To vše se šacuje na 800 kop míšeňských. Díl tento se dostal jako dědictví Janovi Vilémovi Kyšperskému ze Vřesovic. Týž zemřel r. 1678, a v Bělou uvázala se vdova Kateřina jako poručnice. 16) Ze synův ujal Bělou Jan Maximilian, ale dobře nehospodařil, tak že o menší své statky přišel. Bělou podržel, tuším, do smrti. Roku 1755 Bělá odhádána a r. 1757 dostala se klášteru Plasskému. 17) Zámek byl do té doby jedno poschodí vysoký a šindelem krytý; přízemí všechno bylo klenuté. Nahoře bylo 12 pokojů, ale jen v pěti se mohlo bydliti, protože ostatní byly úplně pusté. Ani hodin na věžce nebylo. Stavení toto chatrné za držení kláštera a snad ještě více za správy náboženského fondu úplně zpustlo a se sřítilo..