
Zajatecký tábor Jindřichovice byl jeden z největších táborů pro válečné zajatce na území Rakousko-uherské monarchie za 1. světové války. Nacházel se od r. 1915 v Jindřichovicích v Krušných horách, a to severně od obce. Tábor měl kapacitu až 30 tisíc zajatců, podle některých zdrojů v něm pobývalo koncem války až 36 tisíc nepřátelských vojáků. Pro jeho potřeby byl na kraji lesa při silnici z Jindřichovic do Rotavy založen hřbitov. Z obce je vzdálen 2,5 km po žluté značce.
Nacházel se severně od centra obce v zalesněném svahu. Plochu má 1172 m² a nyní je ve správě obce Jindřichovice. Zajatci zemřelí na tuberkulózu, skvrnitý tyfus, neštovice a jiné nemoci, ale i tělesnou slabost a hlad, zde byli okamžitě pohřbíváni. Při epidemii denně umíralo kolem 40 zajatců. Ti pak byli pohřbíváni do společných hrobů po 20–25 zemřelých. Celkem bylo na hřbitově pohřbeno přibližně 3850 zajatců. V r. 1926 byly ostatky srbských zajatců jindřichovického tábora exhumovány a přemístěny do mauzolea (viz samostatné heslo), vybudovaného jižně od obce. Na hřbitově se totiž pohřbívalo podle náboženského vyznání. Protože se část hřbitova nacházela na blatech, některá těla nebyla rozložena a zůstala mumifikována. Malé dřevěné rakve (70x30x30 cm) pro uložení ostatků stačily pouze pro lebku a zbylé části koster a tak bylo rozhodnuto, že tato těla zůstanou na původním místě. Na místě původního pohřbu zůstaly také ostatky italských zajatců, a to na přání italské vlády. Během několika týdnů bylo přeneseno do mauzolea pro pravoslavné přibližně 2300 ostatků srbských zajatců. Desítky pomníků, které rodinní příslušníci nechali pro své blízké po r. 1918 postavit, zůstaly po exhumacích shromážděny u vchodu. Po exhumacích a převozech zde zůstalo pohřbených přibližně 1300 Italů a na 50 Rusů. Na hřbitově se pohřbívalo i v průběhu 2. světové války. Na neohraničené srbské části bylo dne 24. června 1949 evidováno 8 hrobů. Byli tu pohřbeni příslušníci SSSR, nadporučík Rudé armády a dva vojíni Rudé armády, polský příslušník, zajatý francouzský vojín, vojín německé armády, údajně dezertér, pověšený pro výstrahu dne 10. března 1945 na stromě za obcí směrem ke Kraslicím, a čtyři ženy ubité r. 1945 při pochodu hladu. V r. 1949 ještě proběhly úpravy hřbitova a potom již hřbitov chátral, hroby téměř zmizely, zůstaly jen zbytky oplocení a dva kamenné kříže. V r. 2017 vznikl záměr obnovit pietní místo. Od dubna do října 2018 probíhala realizace. Byla vybudována nová prohlídková trasa mezi původními kamennými kříži, kterou lemují původní náhrobky. Uprostřed byla postavena otevřená lesní kaple. Došlo k vybudování odpočinkových míst s lavičkami, dřevěných povalových chodníčků a schodišť. Pietní místo lemují dřevěné sloupky, které symbolizují původní oplocení. K někdejšímu vojenskému hřbitovu byla vyznačena turisticky značená přístupová cesta..