
Starý židovský hřbitov je nejlépe přístupný od svého křesťanského protějšku po polní cestě k jihu podél potoka k malému rybníku. Od něho je bílá zeď dobře viditelná. Návštěva má smysl pouze v období vegetačního klidu.
Ta je poškozena a chátrá. Vstup byl patrně na severovýchodní straně od současné cesty a zde byla snad také márnice. Hřbitov je poškozený a zarostlý náletovými dřevinami, na severní polovině roste dokonce stará hrušeň. Její existence zde svědčí o dlouholetém nevyužívání hřbitova (použití pohřebiště k jinému účelu než pohřbívání a uchování ostatků zemřelých je pro Židy nepřijatelné), opuštěn byl zřejmě krátce po založení nového hřbitova r. 1897. Hřbitovy byly hebrejsky nazývány bet kvarot - dům nebo místo hrobů nebo také bet olam - dům věčnosti. O zaopatření umírajících a mrtvých se starala zvláštní skupina mužů, zvaná chevra kadiša - pohřební bratrstvo, tvořené váženými a ženatými muži. První bratrstvo, založené rabim Eliezerem Aškenazim, známe z roku 1564 v Praze. Stav tohoto starobylého pohřebiště je alarmující a zatím není jasné, zda bude někdy opraven.