
Dnes je obtížné nalézt zbytky tvrziště neboť jsou poškozeny stavbou domu č.p. 78, koupaliště a hřišť. Do dnešní doby se zachovala pouze část valu na severovýchodní straně a téměř nic nepřipomíná bývalou tvrz, jak vypadala, napovídají pouze kartografické materiály. Mapa stabilního katastru z roku 1842 zachycuje kruhovou parcelu tvrziště, chráněnou téměř ze všech stran vodními plochami – od východu tokem říčky Hutné, na zbývajících stranách pak rybníkem v bývalém vodním příkopu. Téměř totožnou situaci zachycuje i o století mladší topografická mapa z roku 1962, pouze po rybníku na ní není ani stopy. Během několika následujících let bylo tvrziště z větší části odstraněno při stavbě koupaliště a garáží, zachycených již na mapě z roku 1978. Později byla v místě bývalého vodního příkopu a rybníka vybudována hřiště pro fotbal, hokej a další sporty.
V II. polovině 14. století patřila ves žateckému měšťanu Otlínovi, který část příjmů připsal špitálu. Po smrti dalšího majitele Jana Calty z Kamenné Hory roku 1465 spadly Žiželice jako odúmrť na královskou komoru. Král Jiří z Poděbrad je podstoupil Janu Pytlíkovi ze Zvoleněvsi a Václavu ze Solopysk. K pozdějším majitelům patřil také Opl z Fictumu, kterému však byl majetem roku 1531 zkonfiskován pro pěnězokazectví. Zmíněný šlechtic se v té době již nalézal samozřejmě v zahraničí neboť byl za tento zločin jen jediný trest a to ztráta hrdla. Střídání majitelů pokračovalo, roku 1545 ves koupil hrabě Šlik z Passaunu, od roku 1615 ves s tvrzí a pustým mlýnem koupil Erasmus Štampach ze Štampachu. Paradoxně je tato zpráva první písemnou zmínkou o tvrzi. Tento šlechtic se zúčastnil stavovského povstání a jeho majetek roku 1622 zkonfiskován. O rok později Žiželice, Bílenec a Hořetice koupil František Clary de Riva. Současně je tvrz uváděna jako pustá..