
Kostel stojí na okraji terasy nad údolím Ohře obklopený ohradní zdí zrušeného hřbitova, původně tvořil severní stranu obdélné návsi dnes zaniklé obce Soběsuky. Obdélná stavba je přibližně orientovaná (odchylka od osy východ-západ je cca 15°). V západním průčelí kostela stojí na mírně obdélném půdorysu (cca 5,5x6 m) hranolová věž s helmicovou střechou krytou šindeli. Zdi věže široké 1 m jsou členěny lisenovými rámy, nároží jsou jemně zvýrazněna pilastry a čtyři podlaží oddělena kordonovými římsami. Přízemí se schodištěm do vyšších podlaží v zesílené (cca 1,7 m) západní zdi je přístupné vraty v jižní stěně (velká arkáda v severní zdi je dnes zaslepena), první patro se vstupem na kruchtu osvětlují čtvercová okna, ve druhém patře jsou okna obdélná s mniškovým záklenkem, ve třetím (zvonovém) patře pak okna s půlkruhovým zakončením. Vzpěradlová zvonová stolice byla určena pro dva zvony, dochován je pouze jeden datovaný do roku 1539. Loď je obdélná… číst dále
Kostel v Soběsukách je poprvé zmíněn k roku 1369 v registru papežského desátku (opakovaně pak v letech 1384, 1385, 1399 a 1405). Roku 1477 vlastnil podací právo ke kostelu Beneš Sekerka ze Sedčic. Gotická stavba měla obdélnou loď s odsazeným čtvercovým presbytářem, zda měla věž nevíme. Na přelomu 17. a 18. století probíhala v Soběsukách bohatá stavební činnost – koncem 17. století byl na návsi jižně od kostela postaven mariánský sloup, roku 1724 byla do ohradní zdi kostela vetknuta socha sv. Jana Nepomuckého. Kolem roku 1700 byl barokně upraven kostel – loď byla prodloužena k západu, před nové západní průčelí byla postavena hranolová věž. Kostel je centrem samostatné farnosti s filiálními kostely v Roztylech a Vikleticích. Farnost však není obsazena a je spravována z děkanství v Podbořanech, bohoslužby se zde nekonají a kostel bez využití chátrá.