
Ves je známá již od roku 1379, kdy byla v držení jistého Oldřicha z Ošelína. Byla sídlem spíše drobných zemanů, a protože neměla žádný větší význam, často měnila majitele. Už v roce 1413 ho získal Habart z Malenic, který jej následně prodal Petrovi mladšímu Kovářovi ze Strhař. V majetku pánů ze Strhař zůstal až do roku 1497, kdy tvrz i s dvorem koupil Jan Lejtolt z Ebrnic se svou manželkou rozenou ze Šternberka. S tímto prodejem souvisí také první doložená písemná zmínka o tvrzi. Ale už od poloviny 15. století Ošelín nepatřil pod jednoho majitele, ale byl rozdělen na dvě části, které potom následně měly rozdílný vývoj. První část přešla po Lejtoltově synovi Janovi a jeho předčasně zemřelém synovi na Jana Lipolta a Kašpara, bratry Kečovské z Kečova. V roce 1573 při dělení majetku Kečovských získal ošelínskou část Kašpar z Kečova. Druhou část vsi vlastnil až do své smrti Jáchym, druhý Janův syn. Po jeho… číst dále
Když jsme se rozhodli při své cestě po severu Francie, Normandii a Bretani zastavit v Amiens, věděli jsme, že nás čeká malebné město s řadou památek, v čele s katedrálou Notre-Dame, největší vrcholně gotickou katedrálou ve Francii. Gotických katedrál jsme cestou viděli mnoho – včetně těch nejslavnějších v Chartres a v Remeši. Amiens nám ale nabídlo něco opravdu překvapivého, co jsme jinde nepotkali – Les hortillonnages d'Amiens.
Halič je území s dlouhou a značně komplikovanou historií. Nečekanou stopu v tomto kraji zanechal československý architekt, rodem ze slovenské Myjavy, Dušan Jurkovič (1868 – 1947). Jeho jméno máme spojené s pohádkovými chaloupkami Libušín a Maměnka na Pustevnách a dalšími domy inspirovanými lidovou architekturou. To, že je autorem tří desítek vojenských hřbitovů na polsko–slovenském pomezí není až tak známo.
Stěhujete se do nového bytu? Plánujete novou kuchyň a těšíte se až v ní poprvé uvaříte? Máme pro Vás několik tipů na co si dát pozor při jejím plánování a realizaci, aby nová kuchyň nebyla zklamáním.
Rčení „panenko skákavá“ pravděpodobně zná většina z nás. Nemnozí ovšem vědí, že souvisí se zaniklou vesnicí nad Žlutickou přehradou a s uctívání mariánského obrazu, který je považován za zázračný.
Ať už si to uvědomujeme či nikoliv, žijeme v době, která nám díky pokroku a novým technologiím nabízí plnou kontrolou nad chodem domácnosti. V teplých letních měsících spoléháme na klimatizovanou teplotu vzduchu a před zimou se chráníme například regulací ohřevu vody v radiátorech.
Štramberk je v mnoha ohledech jedinečné město. Jeho mohutná kamenná věž, vyhlížející už pěkných pár století daleko do kraje, má dar vábení. Nelze ji jenom tak uniknout. Jakmile jednou její volání vyslyšíte, lapne vás a už nepustí. Propadnete kouzlu tohoto města, jemuž se ne nadarmo říká Moravský Betlém.